„Když je řeč o místním, ukaž za horizont.“ Hana Rousová vyměřuje Abstrakci v umění volném i užitém

V úvodu knihy vymezuje Hana Rousová tři základní pojmy: „abstrakce – atrakce – trakce“. Abstrakce je vcelku zřejmá, jako „výtvarná forma bez syžetu a vazby na konkrétní objekty“. Kazimír Malevič prý v roce 1913 prohlásil: „Když jsem se pokoušel v zoufalé snaze osvobodit umění od zbytečného břemene předmětu, nalezl jsem nakonec východiska ve formě čtverce a vystavil jsem obraz, představující pouze černý čtverec na bílém pozadí.“

Centrum, periférie a vnitřní propojeníVyhlášenými a uznávanými centry modernity byla na počátku minulého století jednoznačně Paříž, Berlín, Vídeň. Tam se jezdilo „na zkušenou“, tudy probíhaly trajektorie uměleckých inovací. Ale zároveň to byla také Moskva, ještě předstalinská, a přece revolučně výbojná. „Sovětské umění využívající industriálního tématu k propagandě komunistických idejí bychom mohli docela snadno považovat za vědeckofantastický žánr,“ píše Hana Rousová a dodává: „Běžný život lidí byl vizím šťastné budoucnosti tak vzdálený, že jen máloco nasvědčovalo jejich uskutečnění.“

Kazimir Malevič: Černý čtverec, 1915, 79 x 79 cm, Treťjakovská galerie, Moskva |foto: Public domain

Vztah mezi centrem moderního umění a jeho periferií ale není podle vyjádření hany Rousové jednoduše nadřízený nebo podřízený. Je třeba překvapující, jak se podobné myšlenkové postupy i konkrétní tvůrčí projevy objevují jak v oněch jmenovaných „hlavních městech moderny“, tak třeba v Čechách, jak některé motivy využívají proslulí a uznávaní umělci, ale i bezejmenní designéři užitkových předmětů. Dalo by se říci, že moderna v té době zkrátka byla „ve vzduchu“ a každý z něj mohl čerpat, dýchat ho a přidávat k němu vlastní nápady. Je to „trakce“, popisuje autorka „tah – nejen jednosměrný, kdy silnější táhne slabšího, otázka se nabízí, kdo je vlastně tím silnějším, a jestli je vůbec třeba si ji klást“.