Ta možnost tu prostě je, píše Michael Třeštík o svém rozhodnutí začít malovat

Výstižný „příběh umění“ sepsal výtvarný kritik, publicista a prozaik Michael Třeštík v devíti esejích. Závěrečný z nich dal název polovině knihy Ta možnost tu prostě je. Jedná se o interpretaci obrazu Thomase Eakinse, Max Schmitt na singlu, dílo z roku 1871 přibližuje pisatel jako „hraniční“

„Ale třebaže je to historicky zcela nekorektní, třebaže je to skoro proti dobrému vkusu, v mé osobní verzi příběhu dějin není na počátku moderního umění Snídaně v trávě, ale Max Schmitt na singlu.“

Michael Třeštík, Ta možnost tu prostě je |foto: Nakladatelství Gasset

Jak jsem zabil inženýraDruhá část knihy je speciální reportáž popisující zkušenost člověka hledícího dosud na výtvarné umění „zvnějšku“: „Napadlo mě to pozdě v noci v posteli. Vzhledem k tomu, že jsem nikdy nemaloval a nerad cokoliv dělám rukama, byl to nápad dost podivný.“ To byl začátek, pak následovala cesta do obchodu s výtvarnými potřebami. Odhodlání se Michaelu Třeštíkovi vyplatilo, už proto, že jeho verbální uchopení oné „svobody, toho, že můžu malovat, co chci, kdy chci a jak chci“, je vtipné a neotřelé.