AKROстихи Магора, vyšla třetí posthumní sbírka Ivana Martina Jirouse
Sbírku s titulem Akrostichy chystal Ivan Martin Jirous snad již od počátku 90. let minulého století, kdy si pro ni začal odkládat stranou rukopisné texty tohoto typu archaického poetického projevu, kdy první písmena veršů, čteme-li je svisle, dají mužské či ženské jméno. Posmrtně vydanou sbírku připravil Martin Machovec, vydalo nakladatelství Maťa.
Není mnoho básníků, kteří by formu akrostichů ještě ve dvacátém století vyhledávali. „Snad Vítězslav Nezval,“ vzpomíná Martin Machovec, „a ani to nebylo slavné.“ Pro Ivana Martina Jirouse to mohlo být zajímavé jazykové cvičení, důsledek vlivu otce, který se rád bavil skládáním hádanek a slovních hříček. „Spíš to byl jeden z experimentů, k nimž Martin Jirous sahal. Jakožto výtvarný teoretik a jakožto dědic avantgardy v jistém slova smyslu, měl k takové formě vztah,“ vysvětluje editor svazku.
Lest nepochopímeEjhleNepochopit totiž nevypovídá o ničemKdyž nepochopíme nic vždyť všechno je lstivostAch nebo milost
Nejposlouchanější
-
Když máma spala. Strhující autobiografický deník patnáctileté Beatrice Landovské
-
Robert Harris: Otčina. Krimi příběh z alternativní historie, v níž válku vyhrálo Německo
-
Jakob Wassermann: Kryštof Kolumbus – Don Quijote oceánu
-
Josef Uher: Albína. O křehkém přechodu mezi dětstvím a dospíváním na venkově počátku 20. století
