Asfaltoví andělé nesou na křídlech tíhu neporozumění

Protagonisty jejího románu jsou mladí lidé, příslušníci druhé generace muslimských přistěhovalců do Skandinávie, kteří mají hledání identity v tíži vlastní kultury navíc komplikováno nepřátelským postojem spolužáků, školním prostředím, které dokáže být velmi nemilosrdné.

„Třináct jí bylo, když Sarah začala chodit do mešity poslouchat salafisty. Předtím byla umírněná. Věřila ve svobodu vyznání a Samíra si mohla dělat více méně, co chtěla. Její máma si na hlavu uvázala šátek, když šla ven, její táta byl tmavší než ostatní tátové a mluvil špatně finsky, ale jinak na její rodině nebylo nic zvláštního.“

Finsko bylo téměř sedm set let součástí Švédska, začátkem devatenáctého sotletí připadla část jeho území Rusku. Cesta k úplné nezávislosti, kterou země získala v roce 1917, byla dlouhá a také proto by bylo možné předpokládat, že vůči jinojazyčným a jinokulturním přistěhovalcům budou právě Finové vnímavější.

„Kriba oloupal mandarinku, pomalu a opatrně, s radostným úsměvem na odporném protáhlém ksichtu posetém bedry. Zvedne ruku se slupkou a namíří na Annu. Vedle Anny sedí Maria. To ona donesla mandarinky. Podělila o ně Kribu a Mickeho a teď se všichni tři smějí a za radostného výskání házejí slupky po Anně, která se pod útokem krčí.“

Asfaltoví andělé je kniha o stigmatech kultury, barvy kůže, náboženství i mládí. Když se znaků, které provokují negativní emoce sejde na jednom místě, natož u jednoho člověka, příliš mnoho, výsledek jistě nebude nijak optimistický. „Johanna Holströmová ve své knize,“ dodává překladatel Ondřej Vimr, „nenabízí řešení problémů, to snad ani nelze. Ale problémy tematizuje.“ Což je důležité jak v ohledu ke konkrétnímu popisovanému prostředí, tak vůči celému globalizovanému světu.