Jan Frič, osobnost nastupující generace divadelníků
10. červenec 2014
Seriál rozhovorů s divadelními režiséry nastupující generace pokračuje portrétem jednatřicetiletého Jana Friče. Společně s režisérem Danem Špinarem, dramatikem Petrem Kolečkem nebo dramaturgyní Janou Sloukovou tvořil jeden z nejvýraznějších ročníků činoherní katedry pražské DAMU.
Jeho inscenace Tartuffe Games, Višňový sad nebo kabaret Velvet Havel se hrají v Divadle na Zábradlí, kde pravidelně hostuje. Často pracuje také v pražském Rubínu nebo v královehradeckém Klicperově divadle.
Janu Fričovi jeho kolegové přezdívají Friky a říkají o něm, že je pankáč. V jeho inscenacích si na své přijdou milovníci bizarnosti, nonsensu a hlavně gagů, jaké se rodí v nejdivočejších a nejpokleslejších snech.
Nejposlouchanější
-
Karel Čapek: Krakatit. Román o výbušninách a snění. Poslechněte si oceněnou audioknihu roku
-
Náramný pohřeb a O zkroceném poručíkovi. Povídky dánského spisovatele a námořníka Jørna Riela
-
Josef H. A. Gallaš: Mé žalosti a mé bolesti. „Truchlivá autobiografie“ nešťastného autorova života
-
Dora Kaprálová: Mariborská hypnóza. Poslechněte si četbu z Knihy roku Magnesia Litera