Sejdeme se v Pepys Road

Autorův současný „jarmark marnosti" je ohrožen finanční krizí, rozsáhlým přesunem obyvatelstva, ale především „managerialismem", sobeckým stylem novodobých zbohatlíků bez skrupulí.

Ulice jako obraz změn ve společnosti„Těžko by se dalo určit, kdy přesně začala Pepys Road šplhat po ekonomickém žebříčku vzhůru. Konvenční odpověď by vyzněla v tom smyslu, že vzestup Pepys Road odrážel změnu v prosperitě Británie, kdy se z ošumělé kukly konce sedmdesátých let vylíhl vulgární, křiklavý motýl thatcherovských dekád a dlouhého rozkvětu, jenž po nich následoval. Takhle to však patrně nepřipadalo lidem, kteří v ulici bydleli - mimo jiné i proto, že také oni se změnili. Jak pozvolna rostla cena domů, příslušníci pracující třídy vytřískali kapitál z prodeje a odstěhovali se, zpravidla do větších obydlí na tišším místě, se sousedy podobného ražení."

Co chtějí? Co máme?V poštovních schránkách domů v londýnské ulici pro střední vyšší vrstvu se vedle běžných dopisů a reklamních letáků začaly objevovat anonymní zásilky, ve kterých byla fotografie domu, na jejíž druhé straně bylo připsáno lapidárně: „Chceme to, co máte vy." Příběh v knize Johna Lanchestera je historií jedné ulice, záznamem pestrého spektra jejích obyvatel, ke kterým patří bankéř Roger, starousedlice Petunia, trafikant Ahmad a jeho bratři, původem z Pákistánu, polský zedník Zbigniew, maďarská chůva Matya, mladičký fotbalový zázrak, Senegalec Freddy, dopravní kontrolorka Quentina, performer Smitty a další. Všichni mají co skrývat, všichni mají co ztratit.

Londýnská Pepys Road |foto: www.kukatko.cz

Svět jako mraveništěAutor popisuje život v jedné z mnoha ulic, ale zároveň se mu podařilo nastínit situaci velkoměsta v globalizovaném světě v pohybu, v tekuté skutečnosti, v dynamickém prostoru post-postmoderní současnosti. Zdá se, že hledíme do soukolí perpeta mobile nebo bezhlavě se řinoucího mraveniště. Ale není právě takový náš svět, přítomnost, okolí i vzdálené horizonty? Možná, a zdá se, že žádná podobnost tu není náhodná.