Grafiky německých výtvarníků ze sovětské zóny v Britském muzeu

Před třemi týdny jsem mluvil o výstavě v Royal Academy of Arts nazvané Renesanční imprese s podtitulem Dřevořezy ze sbírek Georga Baselitze a vídeňského Albertina. A jméno německého výtvarníka Baselitze se objevuje i v názvu výstavy v Britském muzeu. Ta se totiž jmenuje Rozdělené Německo: Baselitz a jeho generace. A myslím, že bez velké nadsázky lze říci, že v první polovině letošního roku Baselitz Londýn do značné míry opanoval, protože kromě těch dvou zmíněných výstav mu samostatnou expozici jeho olejomaleb nazvanou Účet na rozloučenou připravila Gagosian Gallery v Britannia Street. Baselitz tuto výstavu pojal jako poctu malíři Willemu de Kooningovi, který zemřel před sedmnácti lety.

Co ale nabízí výstava v Britském muzeu?Na této výstavě jsou výhradně grafiky a kresby. Celkem je to více než devadesát prací, z toho asi polovinu vytvořil George Baselitz. Autory dalších grafik a kreseb jsou další němečtí výtvarníci - liberecký rodák Markus Lüpertz, Blinky Palermo - původním jménem Pater Schwarze, A. R. Penck, ten se narodil jako Ralf Winkler, dále Sigmar Polke a Gerhard Richter.

Co tyto německé výtvarníky spojuje?Není to žádný umělecký program, ale to, že všech šest pocházelo z východního Německa, přesněji řečeno nacházeli se po válce ve východním Německu, protože jak už jsem řekl Lüpertz se narodil v Liberci, Sigmar Polke v dnešním Polsku, no a všichni postupně emigrovali do Německa západního, tedy do Spolkové republiky Německo, nebo do Západního Berlína. A dále je spojovala generační příslušnost, jak ostatně vyplývá z názvu výstavy Baselitz a jeho generace. Narodili se v rozmezí jedenácti let, nejstarší je Gerhard Richter, ročník 1932, nejmladší Blinky Palermo, ten se narodil v roce 1943. Jediný z nich již nežije, Sigmar Polke zemřel v roce 2010.

Všech šest výtvarníků tu představit nemůžeme. Můžete ale alespoň stručně přiblížit Georga Baselitze?Ani on nevstoupil do výtvarného světa pod svým rodným jménem, narodil se totiž roku 1938 jako Hans-Georg Kern v saském městečku Deutchbaselitz, odtud pramení jeho umělecký pseudonym. Výtvarné umění začal studovat v roce 1956 ve východním Berlíně na Hochschule für Bildende und Angewandte Kunst. Z této školy jej vyloučili pro společenskou a politickou nezralost. Pokračoval však na obdobné škole v Západním Berlínu. Tam se tehdy poprvé setkal s díly Jacksona Pollocka a dalších amerických malířů, která byla v Berlíně poprvé vystavena. Ale ani na Západě Baselitz nepřestal být bouřlivákem. Například v roce 1963 mu dva jeho obrazy vystavené v komerční galerii zkonfiskovali s odůvodněním, že jsou obscénní a byly mu vráceny až po dvouletém soudním sporu. Dá se říci, možná trochu zjednodušeně, že právě Baselitz a Joseph Beuys vytvořili něco, co by se dalo nazvat novou německou národní školou, i když idea jednoho německého národa, vyjádření národních vlastností prostřednictvím umění, zdánlivě odporovalo zažitým představám o smyslu modernismu. Samotný Baselitzův výtvarný sloh bych si ale dovolil - možná opět trochu zjednodušeně - označit jako neoxpresionismus.

Z které doby vystavené grafiky a kresby pocházejí?Téměř všechny vystavená díla byla vytvořena v sedmdesátých a na počátku osmdesátých let minulého století. A najdeme tu díla abstraktní včetně geometrické abstrakce, ale i práce figurální. A dodám, že všechny vystavené grafiky pocházejí ze sbírky hraběte Durskheima, který dokonce 34 z nich Britskému muzeu věnoval. Ostatní představené práce jsou zapůjčeny.