Píšeš báseň? Výběr z poezie polské básnířky Justyny Bargielske

Justyna Bargielska, polská básnířka a prozaička se narodila 7. 7. 1977, žije ve Varšavě.

Dosud knižně vydala čtyři básnické sbírky, její básně byly publikovány ve třech polských antologiích. V loňském roce vydalo nakladatelství Biuro Literackie její sebrané básnické spisy Szybko przez wszystko (Rychle po všem).

Jako prozaička knižně debutovala souborem minipovídek Obsoletky, v roce 2013 vyšel v nakladatelství Czarne její román Malé lišky. Je dvojnásobná laureátka jednoho z nejvýznamnějších polských literárních ocenění – Literární ceny Gdyně, nominovaná byla na řadu dalších literárních cen. Její básně vyšly v překladu do češtiny, angličtiny, slovinštiny a bulharštiny.

Píšeš báseň? – Nepíšu, vyhlížím ji

„Jak by Justyna Bargielska odpověděla na titulní otázku Píšeš báseň? v názvu výboru?,“ ptá se v závěrečné studii překladatelka Lucie Zakopalová. „Snad jako v jednom rozhovoru: nepíšu, vyhlížím ji. A dodala by, že nejdříve ale jen poslouchá a čeká na slova, verše a věty, které k ní samy přicházejí. Nedokáže psát básně na objednávku a její digresivní a asociativní próza více připomíná poezii. Skrývá se za tím oslava poetické inspirace? Snad spíše zvýšená citlivost k jazyku a schopnost vidět a popisovat skutečnost jinak než ostatní.“

Témata poezie Justyny Bargielské jsou jednoduchá, a o to zrádnější: láska, smrt, mateřství, víra. Jsou to běžné věci v každodenních zážitcích. Jenže jak je „uchopit básní“. Autorka se k nim přibližuje zkouškou, experimentem, opatrně se vyhýbá svůdným klišé a raději rozbije stavbu vět a promlouvá dětskými slovy, jen aby své verše uchránila očekávatelných frází. Ty jsou pak přitažlivé proto, že i tisíckrát prožité a vyslovené zde nabízí ještě i jinou možnost…

A ještě jednou ze studie Lucie Zakopalové: „Stínovaný je jazyk Bargielské – zdánlivě lehký, ironicky žonglující s podivnými asociacemi a lidskou řečí, ve své podstatě ale vždy podbarvený temnými tóny, v nichž se pokouší neutonout. V této dualitě, na hranici mezi realitou a snem, traumatem a anekdotou a řádem každodennosti a chaosem inspirace, se nám nabízí tvorba jedné z nejzajímavějších současných polských básnířek.“

Ukázka z knihy Píšeš báseň? Místo po balóncíchZe země se vynořují mlhy. Úplnějako ty medúzy živící sesvětlem, říká zmrzlinářka na nočnísměnu, nebojíš se, že rostlinysnědí celé slunce a pro lidiuž nic nezbude? Přinesla jsem mudo nemocnice malé rádio a ovoce, rájpodruhé a zase tu stojím. Jen zvesela,město, všechno je na svémmístě, setr pod slunečníkema gekon v kokonu, jen já nevím,jestli letím, plavu, nebo on.