Kolmý déšť Jaroslava Kabíčka vychází téměř dvacet let po smrti autora
Od čtyřicátých do sedmdesátých let minulého století psal překladatel Jaroslav Kabíček poezii – publikoval ji minimálně, v soukromých tiscích, almanaších a časopisech. Teprve loni, řadu let po autorově smrti, uspořádal Petr Borkovec výbor z básnické pozůstalosti Jaroslava Kabíčka, který vyšel pod názvem Kolmý déšť.
Jaroslav Kabíček (1931–1996) psal básně od poloviny čtyřicátých do počátku sedmdesátých let minulého století. Jen minimum z nich uveřejnil časopisecky nebo ve sbornících. Neměl ambici samostatného básnického díla. Sbírky se nedočkal, výbor z jeho pozůstalosti uspořádal Petr Borkovec – fotografiemi a dokumenty ji doplnil Jan Šulc. Výbor z poezie Jaroslava Kabíčka vyšel pod názvem Kolmý déšť téměř dvacet let po smrti autora.
„Když v polospánku/ slyším kolmý déšť/ sebevražedně padat na římsu/ sen útěšně mi nabízí/ další pokračování// Přihlížím slastně/ vlastnímu pohřbu// až do oněch/ tří/ úderů.“
Do jakých souvislostí lze zařadit básnickou tvorbu Jaroslava Kabíčka?
Po studiích na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v polovině padesátých let pracoval jako redaktor časopisu Květy. Byl propuštěn a živil se jako stavební dělník. Od šedesátých letech působil jako redaktor časopisů Československo vydávaného nakladatelstvím Orbis, Amatérská scéna a Melodie.
Chvíli byl korektorem v nakladatelství Svoboda a redaktorem Světové literatury. Jeho posledním působištěm bylo proslulé nakladatelství Odeon. Ještě v důchodovém věku, na počátku devadesátých let spolupracoval s Torstem. Překládal poezii, především z ukrajinštiny a ruštiny, ale také z litevštiny a estonštiny.
Poezií se rval se světem
Vlastní básnické dílo Jaroslava Kabíčka vznikalo v určitém období, intenzivně do roku 1960, na začátku sedmdesátých let psát básně zcela přestal.
Jan Šulc o důvodech tohoto záměrného ukončení říká: „On byl člověk mimořádně poctivý, to se málokdy vidí takový člověk až vášnivě zapálený pro určitou vnitřní pravdivost a opravdovost. Myslím, že on se tou poezií nějak rval se světem, on vedl neustálou při se světem. A když se mu život usadil, měl rodinu, děti, překladatelskou práci, tak najednou ten osten sporu, vzpoury, kterou vedl se světem, podle mého názoru, neměl a on nechtěl psát poezii proto, aby plnil stránky nebo aby publikoval. V podstatě si myslím, že psát poezii jako jakousi klidnou, řádnou, pravidelnou činnost, to v podstatě vůbec vnitřně neuměl.“
Ukázka
Sype se sype sníhslídové konfetyZčásti se rozplynoua zčásti doletíSype se sype sníhhustě a veseleJedni tě zradiliMáš druhé přáteleSype se sype sníhJe den či půlnoc jižDopískals písničkuNovou si vymyslíš
Nejposlouchanější
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Ladislav Grosman: Obchod na korze. Plesl a Procházková v příběhu o dobrých úmyslech ve službách zla
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Zdeněk Svěrák: Posel hydrometeorologického ústavu. Komedie o jednom mystifikátorovi v důchodu