Kolmý déšť Jaroslava Kabíčka vychází téměř dvacet let po smrti autora

Jaroslav Kabíček (1931–1996) psal básně od poloviny čtyřicátých do počátku sedmdesátých let minulého století. Jen minimum z nich uveřejnil časopisecky nebo ve sbornících. Neměl ambici samostatného básnického díla. Sbírky se nedočkal, výbor z jeho pozůstalosti uspořádal Petr Borkovec – fotografiemi a dokumenty ji doplnil Jan Šulc. Výbor z poezie Jaroslava Kabíčka vyšel pod názvem Kolmý déšť téměř dvacet let po smrti autora.

„Když v polospánku/ slyším kolmý déšť/ sebevražedně padat na římsu/ sen útěšně mi nabízí/ další pokračování// Přihlížím slastně/ vlastnímu pohřbu// až do oněch/ tří/ úderů.“

Do jakých souvislostí lze zařadit básnickou tvorbu Jaroslava Kabíčka?

Po studiích na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v polovině padesátých let pracoval jako redaktor časopisu Květy. Byl propuštěn a živil se jako stavební dělník. Od šedesátých letech působil jako redaktor časopisů Československo vydávaného nakladatelstvím Orbis, Amatérská scéna a Melodie.

Chvíli byl korektorem v nakladatelství Svoboda a redaktorem Světové literatury. Jeho posledním působištěm bylo proslulé nakladatelství Odeon. Ještě v důchodovém věku, na počátku devadesátých let spolupracoval s Torstem. Překládal poezii, především z ukrajinštiny a ruštiny, ale také z litevštiny a estonštiny.

Poezií se rval se světem

Vlastní básnické dílo Jaroslava Kabíčka vznikalo v určitém období, intenzivně do roku 1960, na začátku sedmdesátých let psát básně zcela přestal.

Jan Šulc o důvodech tohoto záměrného ukončení říká: „On byl člověk mimořádně poctivý, to se málokdy vidí takový člověk až vášnivě zapálený pro určitou vnitřní pravdivost a opravdovost. Myslím, že on se tou poezií nějak rval se světem, on vedl neustálou při se světem. A když se mu život usadil, měl rodinu, děti, překladatelskou práci, tak najednou ten osten sporu, vzpoury, kterou vedl se světem, podle mého názoru, neměl a on nechtěl psát poezii proto, aby plnil stránky nebo aby publikoval. V podstatě si myslím, že psát poezii jako jakousi klidnou, řádnou, pravidelnou činnost, to v podstatě vůbec vnitřně neuměl.“

Ukázka

Sype se sype sníhslídové konfetyZčásti se rozplynoua zčásti doletíSype se sype sníhhustě a veseleJedni tě zradiliMáš druhé přáteleSype se sype sníhJe den či půlnoc jižDopískals písničkuNovou si vymyslíš