Přečtěte si ukázku z historického románu korejské spisovatelky Han Musuk

Kniha vychází v rámci zamýšleného desetisvazkového projektu nakladatelství Argo, který v rámci edice Současná světová próza představí soudobou literární tvorbu Korejské republiky.

Co známe z korejské literatury?

Mnoho korejských textů se nám nevybaví. Snad soubor lidových pohádek, který vyšel v českém překladu v polovině devadesátých let minulého století, snad něco z korejské poezie – vyšlo několik výborů staré tvorby, ale také Ústav Dálného východu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze předloni uspořádal setkání s básníkem Ko Unem, dlouholetým kandidátem na Nobelovu cenu za literaturu, jehož verše už jsou také dostupné v českém překladu.

Ale próza? Beletristická tvorba současné Korejské republiky? „Je to literatura pro osmdesát milionů a menšinu žijící v zahraničí,“ říká koreanistka a překladatelka Miriam Löwensteinová. Je to literatura, která reaguje na současná témata, ale zároveň reflektuje zásadní události minulých věků.

Edice Současná světová próza představí soudobou literární tvorbu Korejské republiky

K poznání její šíře, stylu a témat přispívá nový projekt, kterého se ujalo nakladatelství Argo právě ve spolupráci s Miriam Löwensteinovou. Záměrem je vydat deset knih korejských autorů v rámci edice Současná světová próze.

Dobrým znamením jsou už vydané první dva svazky: kniha Kim Jonga s názvem Říše světla – román ze současnosti se špionážní zápletkou a historické dílo spisovatelky Han Musuk nazvaný Setkání, vracející se do období devatenáctého století, doprostřed konfuciánských učenců, buddhistických mnichů a křesťanských mučedníků. V jedné rodině dochází k tragédii na základě konfesního rozdělení. Dramatický příběh autorka doplnila autentickými citacemi historických a filosofických spisů a poezie, a tak může být čtivé dílo zároveň pohledem do kulturního dění vzdáleného v čase i v prostoru.

Ukázka

Čchoui trávil dny s přírodou a čajem. Ačkoli pocházel ze stejného kláštera jako Hjedžang, nebyl jeho žákem. U Tasana studoval konfuciánské spisy a poezii a ten ho měl rád pro jeho mírnost a učenlivost. Čchoui byl učiteli oddán, stejně jako předtím Hjedžang. Ze všeho nejvíc však Tasan oceňoval jeho hlavní zájem - cestu čaje. V jednom ze svých spisů Čchoui napsal: Čajové lístky by se měly kvůli chuti sbírat o svátku setí po dobu tří dnů. Tři dny před svátkem je čaj také dobrý a tři dny poté se dá ještě pít. Ale u nás je bezesporu nejchutnější tři dny před svátkem.

Sám Čchoui se této zásady držel a také každý rok tři dny před svátkem setí vyrážel natrhat čajové lístky. Posílal je Tasanovi do Kjuldongu s pozváním do své chýše. Tasan si nikdy nenechal ujít příležitost popít s Čchouim čaj, který si zamiloval už díky Hjedžangovi. Čaj a svěží počasí počátku léta odplavily všechny pozemské starosti. Jako by sám vstoupil do světa nesmrtelných.