Přečtěte si ukázky z knižního rozhovoru Karla Hvížďaly s Ivanem Wernischem

Téměř dvacet let rozmlouval Karel Hvížďala s Ivanem Wernischem u vína, u piva, a zároveň básníka přemlouval, aby nezávazným hovorům dali svázanou, knižní podobu. To se nakonec podařilo a rozhovor pod názvem Uctivý kolotoč nyní vychází v téměř bibliofilském provedení, doplněný fotografiemi, kolážemi a několika dosud nepublikovanými texty Ivana Wernische.

V dávné zemi mého dětství se lhářům říkalo básníci

„Proč máš strach ze slova básník: vždyť je to dnes počestné řemeslo, dokonce nikoho nesvádí k očividným nekalostem, na rozdíl od jiných povolání...,“ ptá se Karel Hvížďala.

A Ivan Wernisch v knize Uctivý kolotoč odpovídá: „Tam, odkud jsem přišel, v dávné zemi mého dětství, se lhářům říkalo básníci. Za slovem básník následoval zpravidla pohlavek, když ne facka. Už zase básníš! křičela matka, když jsem jí zlomeným hlasem oznámil, že mě neznámí lupiči přepadli v parku a vzali mi peníze, které jsem dostal na zaplacení školních obědů. Já byl hodně otloukané dítě. Pořád jsem byl nucen přibližovat skutečnost svým potřebám a představám. Snivec. A zůstalo mi to, dej si na mě pozor, i teď ti tady občas zalžu. Já jsem zkrátka prolhanec, básník, můžeš mi takhle nadávat, když si to přeješ.“

Novinář Karel Hvížďala |foto: Šárka Ševčíková

Přimět Ivana Wernische k poněkud rozvitějším větám, je docela namáhavé. Nejdřív varuje, že mluvit vůbec nechce, pak, že to stejně nebude mít hlavu ani patu, a po trvalejším naléhání odpovídá co nejstručněji, aby i nejodhodlanějšímu tazateli došlo, že pouštět se do privátních sfér Ivana Wernische není snadné, natož vítané.

Při hledání přiléhavého adjektiva se vzpouzí přízvisku „žijící klasik“, ještě horší je pro něj oslovení „mistr“ a konec konců i slovo „básník“ mu zní jako nadávka, jak ostatně vyplývá i z výše uvedené citace.

Ivan Wernisch bytostně tvoří osobitou tvář české literatury

Kdo je Ivan Wernisch? Ten, který píše, ten, který „vyrůstal v rodině úředníka německé národnosti“, absolvoval Vyšší průmyslovou školu keramickou v Karlových Varech, pracoval jako „betonář vyhnívacích nádrží na Trojském ostrově, jevištní technik v Tylově divadle, reklamní agent, tesař, uklízeč na petřínské hvězdárně, kopáč, štukatér, dělník u chemické injektáže na stavbě metra, strážný a noční hlídač“.

Ale také jako redaktor Literárních novin od roku 1990, držitel Státní ceny za literaturu v roce 2012 a Magnesie Litery za nakladatelský čin o rok později; arbiter Nejlepších básní roku 2013. Přes všechna odmítání je Ivan Wernisch spisovatel, básník, kolážista, přes všechna odmítání je tím, kdo bytostně tvoří osobitou tvář české literatury.

Karel Hvížďala: „Mluvíš stejně jako Konfucius, který v Hovorech, někdy 500 let před naším letopočtem, napsal: Předávám, ale netvořím...“Ivan Wernisch: „Srovnáváš mě s Konfuciem? No teda! To bych se měl rozpovídat.“Karel Hvížďala: „Tak to zkus...“Ivan Wernisch: „Ne.“