Přátelství navzdory Hitlerovi vypráví osudy českých dětí, které za války uprchly do Dánska

7. listopad 2013

Osudy českých dětí, které za války uprchly do Dánska a setkaly se po sedmdesáti letech, zapsala do knihy Přátelství navzdory Hitlerovi Judita Matyášová. Ale neshromáždila jen strohá fakta, setkala se s pamětníky i jejich rodinami, oslovila ty, kteří záchranu cizích dětí v Dánsku ochotně nabídli.

„Jmenovala se Helenka Böhmová. A jméno - to je začátek příběhu. Několik dnů po publikování článku jsem poprvé slyšela Zuzanin hlas, jak říká: „Helenka byla moje sestřenice, já jediná jsem se zachránila z celé naší velké rodiny.“ Tak začíná vyprávět Judita Matyášová jeden z osudů „českých dětí", skupinky mladých lidí ve věku čtrnácti až šestnácti let, které se díky součinnosti několika mezinárodních organizací zachránily před útrapami, zřejmě i smrtí.

V polovině roku 1939 jednala sionistická organizace Jugend Aliyah s Mezinárodní ženskou ligou za mír a svobodu v Dánsku. Dohodly se na přijetí několika stovek dětí do dánských pěstounských rodin s tím, že po dvou letech je vypraví do Palestiny.

Ukázka z knihy Přátelství navzdory Hitlerovi V říjnu 1943 společně uprchli pres moře do Švédska. Na podzim 1944 měli s Arnoštem svatbu a pak čekali, kdy odjede. Přihlásil se totiž do československé armády. Netušil, kdy poletí do Anglie, jen oba věděli, že se jejich cesty rozdělí. Možná na týden, na měsíc. Když ho v prosinci povolali, Zuzanin svět přestal existovat. Věděli, že to je potřeba, udělat aspoň něco proti Hitlerovi. Dny a týdny čekala dopis, někdy přišly čtyři najednou a jindy žádný. Nejradši by na tuhle dobu zapomněla.

Útěk na rybářské lodi

Z Polska, Německa, Rakouska, Čech a Slovenska nakonec odjelo do přívětivé severské země 685 dětí, mezi nimi téměř osmdesát českých. V roce 1940 ale také Dánsko obsadili nacisté a v říjnu 1943 podnikli likvidační razii na tamní přibližně sedmitisícovou židovskou komunitu. Schopnost rychle a případně reagovat se ale prokázala i tentokrát a většině dánských židů se podařilo uprchnout do Švédska a v podpalubí rybářských lodí se zachránit.

„Já jsem na začátku neměla vůbec žádnou představu o výsledku,“ říká o svém pátrání Judita Matyášová, která se v rozhovoru s paní Zuzanou dozvěděla o dalších lidech s podobným osudem. Ti se postupně ohlašovali sami i prostřednictvím rodinných příslušníků, známých.

02991312.jpeg

A co je na konci? V říjnu 2012 se v Neve Ilan u Jeruzaléma setkaly „děti“ a jejich dánské rodiny po více než sedmdesáti letech. Ale především jsou tu zapsané vzpomínky v knize Přátelství navzdory Hitlerovi. Obdivuhodné především pro samozřejmost, s níž byla pomoc z dánské strany nabídnuta.

autoři: Milena M. Marešová , Karel Kratochvíl
Spustit audio