Publikovat na papíře je lákavější než na webu, říkají redaktoři studentského časopisu Hell
Dobrou zprávu pro nejmladší generaci literátů a literátek vyhlásil časopis Hell, původně školní časopis Gymnázia Jana Nerudy, ale v posledních dvou letech „nepřeslechnutelný hlas“ a platforma otevřená, sice studentské, ale nikterak kategoricky vymezované literární tvorbě.
„Vážení čtenáři, po více než dvou letech se vracíme s novým, již pátým číslem studentského časopisu Hell.“ Tak začínal editorial loňského vydání časopisu, který začal jako školní počin Gymnázia Jana Nerudy, ale tyto úzce vymezené hranice „překročil“ a se studenty, dnes už absolventy opustil území školy.
„Především se distribuce našeho časopisu rozšiřuje i na Gymnázium Jana Keplera, což považujeme za velkou změnu a z čehož mám upřímnou radost. Zároveň bychom se ale chtěli ve svém úsilí od těchto institucí distancovat a stvořit plnohodnotný literární časopis, který by přinášel studentskou, respektive mladou literární tvorbu napříč jejím spektrem,“ tak pokračují slova redaktorky listu, Sáry Herrmannové, která byla vyřčena před rokem a letos potvrzena, protože jejich autorka, dnes vysokoškolská studentka, se spolu s gymnazistou Benediktem Straňákem stali obnoviteli a vydavateli časopisu, pokračovateli toho nejlepšího z jeho tradice.
Proč? Pro možnost publikovat a nečinit tak jen v anonymitě sociálních sítí, v neurčitém a neuchopitelném světě internetu, ale „tradičně“, na papíře, což je, jak se kupodivu shodují i tito příslušníci nejmladší literární a čtenářské generace, stále lákavější, prestižnější, nebo, jak říká Sára Herrmannová „úplně jednoduše, hezčí“.
Mezi absolventy Gymnázia Jana Nerudy lze najít například Viléma Mrštíka, Jiřího Karáska ze Lvovic nebo Vladislava Vančuru. Mezi maturanty Gymnázia Jana Keplera patří ze slavných literátů současnosti například Petra Hůlová.
Ale pročítat svazky klasiků nikdy nepatřilo k oblíbeným disciplínám. Lákavější, a konec konců i podnětnější, je snažit se vymezit vlastní cestu. Redaktorům časopisu Hell, Sáře Hermannové a Benediktu Straňákovi k tomu odvaha nechybí. Mají svoji představu a názor. Baví je dělat literární časopis, prostě proto, že je „super něco dělat“, protože vzniká „možnost pro ostatní zviditelnit svoji tvorbu“. Promluvit, otisknout, možná se nedostat na stránky čítanek, ale rozhodně účastnit se, být „při tom“.
Pořad Literatura z Hellu, v němž se představí někteří z nejmladší generace přispěvatelů, autorů, které psaní „baví, zajímá, nutí, mučí i těší“, se koná 22. října večer od 19 hodin v Knihovně Václava Havla.
Nejposlouchanější
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Friedrich Dürrenmatt: Listopadový podvečer. O setkání slavného spisovatele a vnímavého čtenáře
-
Miguel de Cervantes y Saavedra: Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. Střet ideálu s realitou
-
Za úplňku a Vrátka z bambusu. Povídky japonských klasiků
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?