Vysokoškolský umělecký soubor Univerzity Karlovy věnuje Verdiho Requiem památce Miroslava Košlera

Na programu bude provedení Requiem Giuseppe Verdiho věnované památce sbormistra, dirigenta a pedagoga Miroslava Košlera, který zemřel ve věku 85 let 20. září letošního roku.

Při provedení Verdiho Requiem má zcela zásadní úlohu sbor. Tentokrát bude složený ze dvou částí. Němečtí hosté, spřátelený sbor z německého Karlsruhe, přijedou o 50 lidech, my za českou stranu, Vysokoškolský umělecký soubor Univerzity Karlovy, dodá stejný počet zpěváků, to znamená, celek čítá kolem sta, nebo lehce přes sto lidí. Ve skladbě jsou čtyři sólové pěvecké party. Při nedělním koncertu se jich ujmou: Anda-Louise Bogza – soprán, Stanislava Jirků – mezzosoprán, Paolo Lardizzone – tenor, Martin Gurbaľ – bas.

Nedělní vystoupení bude dirigovat Košlerův žák Jakub Zicha. Jakou stopu podle něj Miroslav Košler zanechal v oblasti českého sborového umění? „Miroslav Košler byl, alespoň pro mne, jedním z posledních z té generace sbormistrů, které jsme my jako mladí mohli obdivovat. Jeho stopa byla samozřejmě interpretační. On byl například jedním z posledních, nebo vůbec asi poslední, který se svým Pražským mužským sborem dokázal uvést koncert, v jehož první polovině byla kompletní Smetanova tvorba pro mužský sbor a ve druhé polovině kompletní Janáček. O tom my si můžeme dnes nechat jenom zdát. Další jeho přínos byl dramaturgický, on stál za spoustou skladeb soudobých skladatelů, které přímo vyzýval ke kompozicím.“

Miroslav Košler |foto: Petr Veber

Miroslav Košler patřil i k našim předním pedagogům, řadu let působil na Pražské konzervatoři. Co vštěpoval svým studentům?Především kreativitu. On nebyl z těch pedagogů, ke kterým přijdete na první hodinu, on vezme tužku a načrtne vám do partitury: tady to budete dirigovat na čtyři, tady přejdete na dvě, tady na třetí době začnete dělat ritardando. Jeho takovým pedagogickým krédem byla věta: nabídněte mi něco. On chtěl po studentech, aby sami přišli s nějakým řešením konkrétního problému, protože pouze na základě toho vlastně poznáte, že ten student je s tou skladbou skutečně obeznámen a můžete potom s ním začít nějak pracovat.

Jakým způsobem vás ovlivnil osobně?Vezměte si, že on začal na pražské Konzervatoři učit v roce 1993. Já jsem na dirigentské oddělení pražské Konzervatoře nastoupil v roce 1994. A nejprve tedy ve vztahu pedagog – student, a později (snad mi pan profesor odpustí neskromnost) jsme jako kolegové působili po dobu 22 let, kdy jsme se pravidelně, týden co týden, setkávali na hodinách sborového dirigování, které on vedl, což pro mne už v této chvíli představuje více než půlku života. Takže to ovlivnění bylo naprosto zásadní.

|foto: Daniel Jäger

Vrcholem podzimní části letošní sezony bude pro Vysokoškolský umělecký soubor Univerzity Karlovy koncertní provedení Requiem Giuseppe Verdiho, společně se spřáteleným sborem z německého Karlsruhe. Jedná se o poměrně rozsáhlou a náročnou skladbu. Jak probíhají zkoušky?V tom aparátu, který partitura Verdiho Requiem předepisuje, zkoušky nutně musí probíhat tak, že se každý ten segment připravuje samostatně a ve finále se to dává dohromady.

Z listopadového plánu Vysokoškolského uměleckého souboru Univerzity Karlovy:13. 11. 2016 - 17:00G. Verdi: Messa da Requiem v kostele sv. Štěpána v Karlsruhe21. 11. 2016 - 19:00G. Fauré: Requiem v Národním technickém muzeu