Všechno, co umím, jsem se naučila právě v Brně. Csilla Boross se vrací na jeviště Janáčkova divadla

Gioconda má mnoho tváří. Tak jako všechny ženy. Je velmi jemná a starostlivá. Pak má ale i druhou tvář, kterou ukazuje svým nepřátelům. Tuto polohu pozná především Laura, která se zamiluje do stejného muže jako Gioconda. Díky tomu se moje postava stane zuřivou. Gioconda je ale taky milující žena, která je schopná se pro druhé obětovat. A to nejen pro svou lásku ale i pro svou slepou matku.

Do Janáčkova divadla se vracíte po několika letech. Jaký je to pocit stát znovu na tomto jevišti?Z cestování a zkoušení jsem velmi unavená. Jsem ale ráda, že jsem se do Janáčkova divadla mohla vrátit. Tady vlastně začala moje kariéra. V roce 2008 jsem byla primadonou této scény. Milovala jsem to tady. Všechno, co umím jsem se naučila právě v Brně. Janáčkovo divadlo je pro mě stále domovskou scénou, kam se můžu vrátit. Být v bezpečí. Vždycky, když se sem vracím, cítím stejné emoce jako, když jsem do této budovy vcházela poprvé. Jsem velmi ráda, že můžu být alespoň na chvíli zpátky.

La Gioconda na scéně Janáčkova divadla |foto: Národní divadlo Brno

Do Janáčkova divadla se vracíte v roli Giocondy. Je to jediná role, ve které se brněnským divákům v Brně představíte?To zatím nevím. Příští týden se o možném hostování budu bavit s uměleckým šéfem Janáčkovy opery - Jiřím Heřmanem. Takže uvidíme. Já doufám, že Gioconda nebude jedinou rolí, ve které se v Brně objevím. Vždycky to ale záleží na množství práce v zahraničí. Pokud ale budu mít čas, ráda v něčem dalším zazpívám. Jsem Janáčkovu divadlu vděčná za příležitost, kterou mi tenkrát dalo. Ráda bych se sem vrátila, pokud to bude možné.

Vystupujete po celém světě. Jak moc je těžké spojit práci s rodinou?Procestovala jsem téměř celý svět. Zpívala jsem například v Itálii, Číně, Ománu, ale i v Americe. Mám za sebou krásné zážitky, ale nezbývá mi moc času na to zpívat doma v Maďarsku. Zpočátku se mi cestování po světě líbilo. Poznala jsem hodně nových míst a lidí. Cestování je skvělá příležitost, jak dělat operu s dobrými a šikovnými lidmi. Časem jsem ale musela celoročního cestování nechat kvůli rodině. Především kvůli dceři, která mi na cestách velmi chybí. Snažím se teď zorganizovat svůj rozvrh tak, abych mohla být co nejvíc s ní.

La Gioconda na scéně Janáčkova divadla |foto: Národní divadlo Brno

V roce 2009 jste za hlavní roli v brněnské verzi Pucciniho opery Madama Butterfly získala nejvyšší české ocenění - Cenu Thálie. Jaký to byl pocit?Když mi Cenu Thálie v pražském Národním divadle předávali, vůbec jsem nechápala, proč právě já mám tuto cenu dostat. Vůbec jsem to nečekala. Byla jsem v České republice teprve rok. Když ohlásili moje jméno, byla jsem tak šťastná. Cesta na jeviště byla nekonečná a já jsem pořád myslela na to, co vlastně budu říkat. Vůbec jsem se na to nepřipravila. Jsem vděčná Tomáši Hanusovi, který mě do Brna pozval. Dal mi možnost začít zde kariéru. Zážitek s předáváním Ceny Thálie byl pro mě tehdy tak silný, že jej není možné popsat slovy.

Ztvárnila jste několik hlavních rolí ve Verdiho operách. Dalo by se říct, že se na tohoto skladatele specializujete? V čem je Vám blízký?Pokud dobře počítám, tak jsem hrála jedenáct nebo dvanáct rolí ve Verdiho operách. Verdi je můj oblíbený skladatel. Jeho hudba je tak čistá a dramatická. Podle mě, je všechno, co Verdi napsal, dokonalé. Mohla bych ho třeba srovnat se Shakespearem. Oba tvůrci skvěle pracují s dramatickou akcí. Umí výborně napsat charaktery daných postav, všechno je u nich perfektní. Nejsem pouhý fanoušek Verdiho hudby. Já ji miluji. Neřekla bych ale, že se na ní specializuji. Já mám ráda dobrou hudbu. Je ale pravda, že Verdi bude mít v mém srdci vždycky místo.

La Gioconda na scéně Janáčkova divadla |foto: Národní divadlo Brno

Ve Vašem repertoáru máte také opery Káťa Kabanová a Věc Makropulos. Obě dvě napsal český skladatel Leoš Janáček. Jaký máte vztah k české opeře?Že mám tyto opery ve svém repertoáru není tak úplně pravda. Hrozně ráda bych je tam měla. Zatím ale k jejich zařazení nebyla vhodná příležitost. Jednou jsem měla zpívat roli Jenůfy v Janáčkově opeře Její pastorkyňa. Moc mi ale neseděla, takže jsem ji nakonec nezpívala. Ráda bych si zkusila nějakou českou operu. Musím ale nejdřív najít roli, která by mi opravdu seděla. Česká hudba je jiná. Jednotlivé postavy jsou dobře propracované a taky velmi těžké. V Giocondě nebo Tosce autor ukazuje postavu titulní hrdinky z několika různých úhlů pohledu. V české opeře je to ale naopak. V ní se autor soustředí zobrazení pouze jedné polohy. A to je pro zpěváky opravdu velmi náročné.