Karel Hynek Mácha: Pouť krkonošská

Karel Hynek Mácha se narodil 16. listopadu 1810 v Praze na Újezdě. Otec byl mlynářský pomocník, matka pocházela z měšťanské, hudebně založené rodiny. Krátce po Hynkově narození se přestěhovali do chudé čtvrti kolem kostela sv. Petra, kde Mácha prožil dětství a chlapectví. Chodil do svatopetrské farní školy, v letech 1824–1930 do novoměstského gymnasia. V roce 1826 si otec otevřel na Dobytčím trhu (Karlovo náměstí) krupařství, k němuž přiléhal nuzný byt. V té době měl Mácha za sebou první básnické pokusy v němčině, jež vznikly při školním studiu literatury, označené v rukopise jako Versuche des Ignaz Macha – Pokusy Ignáce Máchy (1829).

V roce 1832 ukončil Mácha filosofii a pod vlivem Jungmannových přednášek začal psát české verše uveřejňované většinou v časopisech. Účastnil se také rozvíjejícího se českého společenského života, hrál v ochotnických divadelních představeních ve Stavovském i Kajetánském divadle. Zde se, už jako student práv, seznámil s Eleonorou Šomkovou. Láska mezi Hynkem a Lori probíhala v bouřlivých zvratech, způsobovaných zejména impulsivním Máchovým temperamentem (jak o tom svědčí intimní básníkův Deník z roku 1835). Tento citový vztah potom prolínal všemi ostatními Máchovými zážitky a názory na svět.

Jeho nejvýznamnější dílo, básnická skladba Máj byla vydána v dubnu 1836 vlastním autorovým nákladem. Mácha v té době dokončil právnická studia, myslel na uspořádání svého vztahu k Lori. Získal místo advokátního praktikanta v kanceláři justiciára Durase v Litoměřicích. Po narození dítěte (1. 10. 1836) mělo dojít konečně k sňatku, avšak v plánovaný den svatby (8. 11.) byl Mácha pohřben. Zemřel 6. listopadu 1836 v Litoměřicích.

V prozaické snové vizi Pouť krkonošská vystupuje jako hlavní hrdina „poutník“, který je představitelem básníkova hledání. Pouť v horské krajině symbolizuje pocit postupného osamocování. Jejím základem mýtus o klášteře na Sněžce. Jeho zemřelí mniši mají možnost ožít vždy na jeden den v roce, dávají však nakonec přednost smrti před stálou nadějí. Jako poutníkova smrt je definitivním zánikem, nic nemůže obnovit naděje a prožitky jeho „minulých dnů“.