Osudy tanečnice Hany Vláčilové

V dětství se nejprve věnovala gymnastice, ale nakonec balet zvítězil na plné čáře. Po ukončení tanečního oddělení pražské konzervatoře (1972) v roce 1974 absolvovala stáž na Petrohradském (Leningradském) státním učilišti u Agrippiny Vaganovové a Natalie Dudinské, zakončenou absolventským koncertem na scéně Mariinského divadla. V roce 1974 také získala angažmá v baletním souboru pražského ND, kde se v roce 1976 stala sólistkou. V letech 1975-78 také působila také jako stálý host Komické a Státní opery v Berlíně.

Během své kariéry vystupovala na mnoha baletních festivalech, hostovala v Evropě, Americe a Austrálii. Balet Giselle je pro primabalerínu a choreografku Hanu Vláčilovou bezmála osudový. Touto titulní rolí jednak absolvovala své studium na pražské konzervatoři, jednak se s ní rozloučila s Národním divadlem, v němž jako primabalerína působila pětadvacet let. Tančila zde takové role jako Popelku, Odettu a Odilii v Labutím jezeře, Frygii ve Spartakovi, Julii v Romeovi a Julii, Marii v Bachčisarajské fontáně, Kateřinu v Kamenném kvítku, Markétu v Doktoru Faustovi a řadu dalších. Účastnila se mezinárodních baletních soutěží, roku 1986 byla jmenována zasloužilou umělkyní (1986). V roce dvacetiletého působení na scéně Národního divadla (1994) obdržela ocenění Českého literárního fondu, v anketě Klubu přátel baletu se v roce 1996 se svým mužem, také sólistou baletu Národního divadla, Janem Kadlecem, stali nejoblíbenějšími tanečníky roku. V roce 1995 získala prestižní Philip Morris Ballet Flower Award určenou nejlepšímu tanečnímu umělci v oboru klasického tance. Od roku 1994 působí jako pedagožka na Taneční konzervatoři hl. m. Prahy a od roku 1998 jako pedagožka baletu Národního divadla. V letech 1999-2004 byla šéfkou baletu Laterny magiky a od roku 2005 spolupracuje s baletem Státní opery Praha jako pedagožka a baletní mistryně.

Pětidílné osudy natočila Marie Poláková. Technická spolupráce Jiří Flossmann.