Jiří Sternwald : Celý život s hudbou, divadlem a filmem
Četba na pokračování ze vzpomínek významného a neobyčejně všestranného hudebního skladatele. Vznikly a byly otiskovány v polovině 90. let v časopise Rozhlas. Připravila Eva Magalová, v režii Jana Fuchse čte Milan Neděla.
Jiří Sternwald (narozen 14. května 1910) si v dětství osvojil hru na housle a svůj zájem později rozšířil i o jiné nástroje. Začínal jako hudebník a vedoucí nejrůznějších amatérských skupin a orchestrů už v době studií na holešovickém reálném gymnasiu. Odborné vzdělání získal na pražské konzervatoři (byl žákem Bedřicha Voldana, Rudolfa Karla, Otakara Šíny a Jaroslava Křičky).
Zatímco během studií se zabýval hlavně koncertními žánry, po svém vstupu do samostatného uměleckého života věnuje svůj talent převážně tvorbě pro divadlo a film. Stěžejní význam pro jeho celoživotní tvůrčí zaměření mělo setkání s Emilem Františkem Burianem. V jeho divadle debutoval scénickou hudbou ke hře Každý má dvě úlohy. Burianovým přičiněním vytvořil rovněž hudbu ke svému prvnímu filmu - ke krátkometrážnímu Lehovcovu avantgardnímu snímku Rytmus (1941). Na divadle a ve filmu spolupracoval rovněž s Alfredem Radokem, filmovou hudbu psal pro režiséry Zdeňka Brynycha, Martina Friče, Jánoše Kádara a Elmara Klose a další tvůrce.
Kromě toho je autorem značného množství známých a oblíbených písní, včetně písňových textů.
Nejposlouchanější
-
Karel Čapek: Krakatit. Román o výbušninách a snění. Poslechněte si oceněnou audioknihu roku
-
Náramný pohřeb a O zkroceném poručíkovi. Povídky dánského spisovatele a námořníka Jørna Riela
-
Podoby přitažlivosti. Povídky Miloše Urbana, Hany Lundiakové, Kateřiny Rudčenkové a dalších autorů
-
Josef H. A. Gallaš: Mé žalosti a mé bolesti. „Truchlivá autobiografie“ nešťastného autorova života
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
