Miloval vše, co bylo hodno lásky

Verš Jana Skácela z náhrobku Adolfa Kroupy na královopolském hřbitově v Brně se stal titulem pořadu, který ke 100. výročí narození překladatele a kulturního organizátora připravila Alena Blažejovská.

Adolf Kroupa byl dlouhá léta spojen s Brnem, přestože se narodil 25. července 1910 v Táboře. Pocházel z bohaté a vlivné rodiny a od kvarty studoval na gymnáziu ve francouzském Nimês a později na univerzitě v Montpellier. Pěkně o tom píše v knize Mlžné galaxie (vydané nakladatelství Petrov r. 1995), která je vlastně edicí jeho rozhlasových promluv. Archiv Českého rozhlasu uchovává několik jiných překladatelových promluv, které v pásmu zazní, mj. legendární dotazník 33 otázek pro Adolfa Kroupu. Zde ozřejmuje své preference – ale to, že měl rád především francouzské básníky, vyplývá z množství knižních překladů, které jim věnoval, i z toho, že je začal převádět do češtiny již za studií.

Také svůj další talent – kulturní organizátorství, dovedené k mistrovství na postu ředitele brněnského Domu umění – začal rozvíjet už v mládí. Na prázdninových pobytech u babičky ve Znojmě organizoval literární večery. S básníky Oldřichem Mikuláškem a Jiřinou Haukovou se pak sblížil za svého pobytu v Přerově. Po válce přešel do Prahy a pracoval v propagaci nakladatelství Svět sovětů a jako literát na volné noze. V roce 1947 uspořádal v Umělecké besedě cyklus večerů všech tehdy existujících skupin mladého umění. Tak jej poznal i jeho pozdější přítel Ludvík Kundera, který se s Kroupovým jménem setkal poprvé na jaře 1945 v Lidových novinách jako se jménem překladatele poezie Paula Éluarda. V pořadu proto budou o Adolfu Kroupovi vyprávět Věra Mikulášková – a právě Ludvík Kundera. Vzhledem k tomu, že i tuto překladatelskou osobnost česká kultura nedávno ztratila, využijeme archivní záznam vzpomínkového cyklu Řečiště, doplněný o pasáže z útlé Kunderovy monografie O Adolfu Kroupovi.

V roce 1954 bylo Kroupovi zásluhou manželů Skácelových nabídnuto místo ředitele brněnského Domu umění, v němž zůstal až do důchodového věku, a proměnil tak tuto instituci v centrum kulturního života v Brně. Azyl zde našlo i Divadlo Husa na provázku. Adolf Kroupa (s manželkou Helenou) navíc založil halasovské dny v Rozseči a Kunštátě, kde víkendově obýval malou kovárnu, a byl také zakládajícím členem Sdružení Q. Ke klíčovým básníkům, jimž Kroupa věnoval svůj čas i srdce, patřili zejména Guillaume Apollinaire, Robert Desnos, Paul Éluard a Jacques Prévert. Připomeňme i jeho překlad memoárů Marca Chagalla.

Rozhlasové pásmo v režii Radima Nejedlého nebude jen vyprávěním o životě této – podobně jako v případě Ludvíka Kundery – téměř nezdolné a všestranně aktivní a přátelské tvůrčí osobnosti. Bude i navštívením autorů, s nimiž jako překladatel žil a souzněl, odkrytím témat a motivů, mezi nimiž vyniká téma lásky. Nejenom lásky milostné, partnerské, jak ostatně napovídá i název pořadu... Spíše ve smyslu Éluardových Sedmi milostných básní z války, které Kroupa také přeložil a v nichž čteme o dvojicích, jež „na sebe oči upírají/ a vidí svůj cíl v životě druhých.“