Soustředné kruhy Věry Linhartové

V roce 1968 vyšel Dům daleko jako pátá a na dobu delší než 24 let i poslední kniha Věry Linhartové, vydaná v Čechách. V roce 1968 autorka odešla natrvalo do Paříže a začala psát francouzsky.Do roku 1989 pracuje v knihovně Mezinárodní rady muzeí při UNESCO. Koncem 70.let začíná na Sorbonně se studiem japonštiny. Naučí se také čínsky, Čínu a Japonsko několikrát pracovně navštěvuje. V roce 1993 obhajuje doktorát rigorózní prací, v níž překládá do francouzštiny a osvětluje japonské texty o malířství 9.-19. století. Pod názvem „Na bílém podkladě“ ji vydává nakladatelství Gallimard (galimár). Dávno předtím, roku 1974, vyšla v Bruselu její monografie o Josefu Šímovi. V roce 1983 publikuje Surrealistické malířství v Japonsku, v roce 1987 monografii o dada a surrealismu v Japonsku. Autorčiny francouzsky psané studie a výkladové texty k literární a zejména výtvarné tvorbě české, francouzské a japonské jsou v Čechách téměř neznámé. Proto více než pětisetstránkový soubor článků a studií Věry Linhartové z let 1962-2002, připravený k vydání v nakladatelství Torst pod názvem Soustředné kruhy, lze označit za výjimečnou událost. Většina textů u nás knižně vyjde poprvé. Objeví se například rozsáhlé studie věnované Richardu Weinerovi, texty věnované Josefu Šímovi a okruhu jeho přátel. Je zde zcela nečekaný text o básníku Vladimíru Holanovi, ale i studie o místě Romana Jakobsona v literárním a výtvarném životě Československa. Jsou zde texty věnované přátelům: Mikuláši Medkovi, Janu Koblasovi, Zbyňku Sekalovi, fotografiím Emily Medkové, Jiřímu Valentovi. Je zde zařazena i studie o René Magrittovi, zabývající se vztahem slova a obrazu. Do šestého z osmi soustředných kruhů je zařazen i pro autorku velice důležitý text ´Za ontologii exilu´, a samozřejmě i texty věnované modernímu japonskému umění. Ukázky nabídnou Schůzky s literaturou, které pro rozhlas připravil Miloslav Topinka.