Inka Machulková: Neúplný čas mokré trávy

Začínala jako zpěvačka v pražském amatérském divadle Paradox. Jako autorka pak debutovala v Repertoáru malé scény a v Plameni. Od roku 1963 patřila do okruhu pražské poetické kavárny Viola a spolu s Václavem Hrabětem a Vladimírou Čerepkovou bývá jmenována mezi básníky, které inspiroval jazz a američtí beatnici. Knižně vydala básnické sbírky Na ostří noci (1963) a Kahúčú (1969).

"Nevím, kolik básní v Kahúčú se dá nazvat beatnickou poezií," říká Inka Machulková. "Možná že to byl takový společný pocit, podobné vidění světa. Vždyť co znamená těch pár tisíc kilometrů, které ležely mezi námi? Existuje přece i podvědomé spojení."

V roce 1968 odešla po incidentu se sovětskými vojáky do Mnichova, kde žije dosud. Po emigraci byla zaměstnána v podnicích Linde a Siemens. V mnichovském nakladatelství Poezie mimo domov jí vyšla sbírka Kámen komediantů (1979). Loni po sedmadvacetileté odmlce vydala v brněnském nakladatelství Host sbírku Neúplný čas mokré trávy.

Verše z této sbírky zazní v pořadu Svět poezie, v němž uslyšíte i rozhovor s Inkou Machulkovou. Pořad připravila Alena Blažejovská, režii má Eva Řehořová.