Hilde Dominová: A jsou krásnější básně, které nenapíši

4. červen 2011

I když v básních s oblibou mluvívá Hilde Dominová především o slovech, řeči a jazyku, nelze přeslechnout výzvu, která z takových slov přímo volá po solidaritě, po svobodě, po nekonformitě, slyšíme z těch slov její naléhavou společenskou angažovanost.

Hilde Dominová neměla snadný osud, část života strávila v exilu, a přece se po druhé světové válce vrátila nazpět do Německa. Není tomu tak dávno, co zemřela, dožila se bezmála sta let (1909–2006). V devadesátých letech navštívila dokonce Prahu, ta velmi krásná, drobná, křehká žena, které z očí svítily potutelné ohýnky. Řeklo by se: svět poezie se týká básní, ale celistvý svět básníků rozpoznáme v každém jejich projevu, nevyhnutelně také v korespondenci. A tak k nám budou vedle veršů promlouvat i dojemná a povzbudivá slova z listů Hilde Dominové jiné významné básnířce, Christine Lavantové. Připravila a přeložila Věra Koubová.

autor: ČRo Vltava
Spustit audio