Jan.Jan Novák: Deník po Celanovi
Zatím poslední sbírka básníka Jan Nováka (ročník 1938), brněnského rodáka, pevně usazeného na pražském Žižkově, nese název Deník po Celanovi. Novák si vytvořil svůj zcela osobitý básnický výraz, který i v této rozsáhlé, vnitřně pestré sbírce dovedl k nejhlubšímu možnému vyjádření nevyslovitelného. Sbírka se svým názvem hlásí k jednomu z největších evropských básníků dvacátého století, po němž Novák dál zkouší možnosti poezie „po Osvětimi“.
Rozhlasový průřez novou sbírkou Jana Nováka, která byla nominována na letošní cenu Magnesia litera, připravila a komentáři provází Milena M. Marešová, která v doprovodném textu k pořadu píše: „Podtitul básnické sbírky Deník po Celanovi Jana.Jana Nováka zní – denní básně. Ze souzvuku slov je zřejmé, že kniha je záznamem, pokusem o zachycení prozaických událostí jazykem poezie, úsilím o přenesení běžného rozměru do proporcí imaginativního záznamu. Soubor 362 Novákových básní má jeden nepřehlédnutelný rys. Ve všech názvech básní se jako zaklínadlo opakuje upozornění nebo zdůraznění, že to, co se v nich odehrává se děje „po Celanovi“. Jednotlivé básně ve sbírce Jana.Jana Nováka nejsou datovány, ale jejich přihlášení se je evidentní, neboť ta úplně první se jmenuje Duben, po Celanovi.
Německy píšící básník rumunského původu, Paul Celan, se v roce 1944 vrátil z pracovního tábora, kde byl internován kvůli svému židovskému původu, do Černovic v Bukovině. Tehdy se ale jeho rodné město stalo kolonií Sovětského svazu a hrozba diskriminace a deportací se opět stala až příliš reálnou. Celan odešel do Bukurešti, potom do Vídně. Posledním místem jeho pobytu byla Paříž, kde vystudoval germanistiku, překládal a vydával své básně. V dubnu 1970 spáchal sebevraždu, utopil se v Seině. Paul Celan překládal do řady jazyků, přesto úporným tématem jeho výraziva bylo hledání možností poezie „po holocaustu“.
Nejenom formální, ale především obsahová příchylnost k básnickému vzoru je v poezii Jana.Jana Nováka čitelná. Básně, které mají stejný rozměr – vždy tři sloky o třech verších – jsou hledáním smyslu, obsahovosti situací a detailů. Jejich logický rytmus je protipólem toho, jak těžké je vstoupit do jejich obsahu. Poezie Jana.Jana Nováka je příběhová. Události, místa, Řepín i Ctiboř, osobnosti jako Puškin či Shakespeare, žízeň a žáby, pulci a pijavice, a třeba květy chryzantém, obrazy Marca Chagalla i Canaletta, bytostné oslovení – „jsi“, anebo vzývání „cesty prózy“ – to jsou zdroje inspirace, ale i zápasu. Slova vysouvaná ze souvislostí překračující význam i původní dimenze.“
Nejposlouchanější
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
-
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.