Karel Tachovský: Chatrná paměť pana Z. Napůl snová, napůl apokalyptická vize do budoucnosti

Karel Tachovský do literárně-dramatické redakce brněnského studia československého rozhlasu nastoupil na konci padesátých let a výrazně se zasadil o obrodu původní rozhlasové dramatiky – ať už jako dramaturg, nebo jako autor vlastních rozhlasových her a adaptací.

Dramaturgicky spolupracoval na textech her Milana Uhdeho, Miloše Rejnuše, Antonína Přidala a Ludvíka Kundery, pro rozhlas upravil například Brechtovy hry, (Lukullův výslech, Strach a bída třetí říše), blízko měl i k náročné poetice Vladislava Vančury (Jezero Ukereve, Rozmarné léto, Učitel a žák, Hrdelní pře) a k antické klasice (Aischylův Prométheus). Z moderní dramatické světové poezie upravil hru Janise Ritsose Žena a moře.

Jako samostatný autor zaznamenal Tachovský úspěch osobitou variací antického námětu Kudy bloudí Odysseus (uvedena i v Polsku, Jugoslávii a NSR) nebo právě hrou Chatrná paměť pana Z., v níž nechává ožívat své literární lásky. Po srpnu 1968 koncipoval triptych Královská sonáta, soubor sebereflexí tří významných českých panovníků, na kterém se spolupodíleli Ludvík Kundera a Antonín Přidal. Tachovského Zpověď Václava II. v hodině smrti se zabývá osudovostí rozhodnutí a osobní odpovědností vládce v závažných historických okamžicích.

S nástupem normalizace musel Karel Tachovský v roce 1970 z rozhlasu odejít. Ještě se stihlo odvysílat několik jeho detektivních příběhů pod pseudonymem Karel Kalenda, pod jménem Tachovského manželky Blanky Budínové pak v roce 1985 hra Kvintet.

Jejich autor ovšem našel jen práci pomocného dělníka, později expedienta v Královopolské strojírně Brno, několik let byl zaměstnán v archivu Moravské galerie v Brně. K rozhlasové tvorbě se vrátil až nedlouho před svou smrtí, koncem osmdesátých let, jako autor několika původních titulů, například hry Jak poradit panu králi.