Marek Horoščák: Zlaté časy (Pět dialogů na rozličná a příbuzná témata)

Upřímná snaha o vytvoření nekonvenční a smysluplné talkshow, po níž moderátor touží, se neplánovaně mění v marný boj se zpovídanými hosty. Čím víc se moderátor dožaduje, aby mu dotazovaný člověk pomohl nalézt odpovědi o pravdě, štěstí a životě, tím vzrůstá vzájemné nedorozumění. Pořad, do něhož pečlivě vybíral i sociálně různorodé osoby, nakonec poutá pozornost spíše nechtěně kuriózními situacemi.

Autor zaznamenává prostřednictvím částečně typizovaných postav odlišných generací (Legendární režisér, Kouzelná dívka, Bývalá pornoherečka, Mediální odborník a Obyčejný člověk) výpovědi o tom, jak se člověk staví k času právě probíhajícímu. V pěti tragikomických dialozích tak vznikají portréty osob, jež jsou zklamané či odevzdané, vyrovnané či znechucené chodem tohoto světa. Tím zároveň nadsazeně popisuje pocity jedince uprostřed chaotického chodu současné společnosti. Neopomenutelným tématem Zlatých časů je také rozhlas. Znalost tohoto sdělovacího prostředku, ve kterém dramatik několik let působil, mu pomohla odlehčit neobvyklé situace obecně srozumitelným, i když profesním humorem. Rozhlas je zde vylíčen nejen jako médium ovlivňující masy, ale i jako prostředek, kterým může posluchač vstoupit do světa zvukové fantazie.

Režisér Zdeněk Dušek vystavěl inscenaci na jednoduché atmosféře vysílání komerčního rádia, kterému dominují výkony svérázných hereckých osobností mj. i ze zlínského divadla. V hlavní roli Moderátora tak máme možnost slyšet talentovaného Pavla Vacka, jeho kolegové Kateřina Liďáková a Pavel Leicman ztvárňují postavy Kouzelné dívky a Legendárního režiséra, v roli Bývalé pornoherečky a Mediálního odborníka zazní hlas Marie Ludvíkové a Jakuba Žáčka. V postavě Obyčejného člověka – své poslední roli, se s rozhlasem bohužel navždy rozloučil vynikající brněnský herec a neokázale „obyčejný člověk“ Erik Pardus, který zemřel krátce po natáčení. Na realizaci inscenace se podíleli také hudební skladatel Daniel Fikejz a zvukový mistr Josef Daněk. Zlaté časy vznikly v brněnském studiu Českého rozhlasu v rámci projektu „Vinohradská 12“.

Marek Horoščák vystudoval divadelní dramaturgii na JAMU, poté působil jako lektor dramaturgie Národního divadla v Praze, byl dramaturgem rozhlasových her v Českém rozhlase Brno, nyní pracuje v České televizi Brno. V průběhu devadesátých let obdržel ocenění v dramatické soutěži Cen Alfréda Radoka za hry Mein Faust, Trakl, Vařený hlavy. Je autorem i dalších divadelních textů a dramatizací, které byly realizovány např. na jevištích Divadla Husa na provázku, Divadla Na zábradlí, Národního divadla, Divadla Komedie a ve Slováckém divadle. Patří k nemnoha českým autorům, kteří byli vyzváni k účasti na prestižních dramatických dílnách např. při festivalu Bonner Biennale (2000) a k rezidenčnímu pobytu v londýnském Royal Court Theatre (2010).

Jeho rozhlasová tvorba začíná v roce 2001 dramatem Trakl, poté jsou v průběhu několika let natočeny hry s poněkud komplikovanými názvy W. zjistil, že válka je v něm a Muž, který ztratil humor a žena, co neexistuje. Autorova tvorba je typická groteskně vyjádřenou existenciální výpovědí osamělých individualit – antihrdinů, dominujících jeho příběhům. Ať už jde o expresionistického básníka Georga Trakla, jehož výstřední život a tvorba Horoščáka inspirovaly ke vzniku trýznivě ponuré stejnojmenné hry, odehrávající se ve válečné vřavě 1. světové války, nebo o hlavní postavy dvou soudobých tragikomedií, vystihující neschopnost vzpoury proti prázdnotě vlastního života. Nutno podotknout, že „jeho zkrachovalci“ jsou pokaždé jemně karikováni, nebo spíš humorně nahlíženi v bizarních, někdy též až zlomyslně nastražených situacích. Kromě vlastních textů přeložil a pro rozhlas upravil hru Davida Greiga Labutí píseň, jako bývalý redaktor literárně dramatické redakce je též podepsán pod desítkami slovesných pořadů.

Po odvysílání nejdete hru k poslechu po dobu jednoho týdne na stránce Hry a literatura ve streamu.