Lumír Zapletal: To, co jsem viděl, Villon nevyzpívá

8. květen 2013

Jsou autoři, kteří se stali svědky hrůz, autoři-svědci, kteří píší, protože musí. Musí se pokusit zachytit ve slovech nepopsatelnou zkušenost, v našem případě hrůzy Osvětimi a Buchenwaldu.

Lumír Zapletal (1921–2001) ony německé továrny na smrt přežil a o svých dnech v místech novodobého pekla na zemi napsal verše.

V novodobé české literatuře existují svědecké „koncentráčnické“ básně Josefa Čapka, Emila Filly, E. F. Buriana... A teď k nim můžeme přiřadit i verše Lumíra Zapletala, moravského lékaře, který za svého života knižně nikdy nepublikoval. Zapletalův básnický pokus sdělit nesdělitelné o mezní zkušenosti života žitého jako každodenní smrt, je bolestným voláním oné nezacelitelné trhliny, kterou osvícensky racionální člověk rozťal mezi zemí a nebem.

Z autorovy pozůstalosti připravil Miloš Doležal, který má také režii. Účinkují Milan Zapletal (Lumírův bratr, který osvětimský vyhlazovací tábor také přežil) a Jana Franková. Pořad doprovázejí hudební ukázky ze skladby Different trains Steva Reicha. Stanici Vltava si nalaďte 8. května v 16:40.

autor: Miloš Doležal
Spustit audio