Jiří Langer: Krásné jiskření Olgy Spalové

16. července 2014 uplyne rovných sto let od narození prozaičky, divadelní kritičky a dlouholeté rozhlasové pracovnice PhDr. Olgy Spalové, rozené Srbové. Český rozhlas Vltava připomíná tuto pozapomenutou osobnost nedělními Schůzkami s literaturou.

Olga Spalová vystudovala po maturitě na dívčím reálném gymnáziu E. Krásnohorské v Praze Filozofickou fakultu UK, kde v r. 1937 získala doktorát ze slovanské literatury a estetiky. V letech 1937–1951 učila na různých pražských gymnáziích, českou literaturu přednášela i na dramatickém oddělení Státní konzervatoře.

V 50. letech pak pracovala jako redaktorka Státního pedagogického nakladatelství a Učitelských novin. V té době se hlouběji zabývala problémy pedagogiky i estetické výchovy a věnovala se knižním a dramatickým překladům z ruštiny a francouzštiny.

Kultivace dívčího románu

Pozornost vzbudila už její románová prvotina Co nebylo v třídní knize (1943), která byla ve své době ceněna z hlediska kultivace žánru dívčího románu. V knize sedmnácti experimentálních povídek „o marném hledání“ Létavice (1944), zasazených do různých historických období, zpracovala každou z nich v jiném literárním žánru.

Od roku 1946, kdy se provdala za herce Jaromíra Spala, publikovala pod jménem Spalová. Pod názvem Není zlato, co se třpytí (1948) převyprávěla dětem povídkovou formou Molièrovy divadelní hry; byla i spoluautorkou knihy Pomněnky, věnované českým spisovatelkám 19. století.

Příležitostně se věnovala i televizní tvorbě. Zvláštní místo v její tvorbě zaujímají divadelní memoáry Divadlo aneb Snář (literární zpracování pamětí národního umělce Eduarda Kohouta, 1975) a Sága rodu Budilova (Sto let českého divadla na jevišti i v zákulisí, 1978).

Ve 30. letech se, ještě jako Srbová, stala jednou z průkopnic teorie a estetiky rozhlasové tvorby i autorkou rozhlasových her a dalších pořadů. Rozhlasová práce se později stala její profesí a hlavní životní náplní. V Hlavní redakci vysílání pro děti a mládež Československého rozhlasu působila od roku 1959 až do důchodu. Oblíbené byly její populárně naučné rozhlasové cykly, vydané i v knižní podobě Co to je, když se řekne (1968) a Malá světová obrazárna (1971).

Nenávratné plynutí času

Olga Spalová, okouzlena Proustovým Hledáním ztraceného času, měla zálibu v prolínání různých časových rovin. To se projevuje i v jejích povídkách z pozůstalosti, z nichž byly některé posmrtně otištěny alespoň časopisecky. Pořad z cyklu Schůzky s literaturou její celoživotní motto – nenávratné plynutí času – jen podtrhuje.

Olga Spalová zemřela 14. dubna 1987 v Praze.

Schůzky s literaturou mapující její život a tvorbu nazvané Krásné jiskření Olgy Spalové připravilo podle scénáře autorčina synovce Jiřího Langera Centrum výroby, tvůrčí skupina Regiony v českobudějovickém rozhlasovém studiu.

Autor: Jiří LangerRežie: Luboš KonířDramaturgie: Hana Soukupová

Připravily České Budějovice.