Bohumil Hrabal: Jeden všední den

Poslouchejte na Vltavě 23. února 2015 ve 22:00.

Vznik povídky je sice v ediční poznámce 3. svazku Hrabalových Spisů (1992) datován rokem 1952, ale vyprávěný příběh odkazuje spíše k roku 1953, kdy byl zatčen profesor Václav Černý - a právě o této události je v textu podstatná zmínka.

Ke strojopisu byl připojen autorův dovětek z října 1971: „Je to jako s dymižonem slivovice zakopané na zahradě před dvaceti lety, a já jsem ten dymižon nehledal, už jsem taky ani nevěděl, kam jsem jej zakopal, až tohoto měsíce přijela švagrová a přinesla mi veliký, zteřelý balík převázaný černým dámským podvazkem, a řekla, tohleto jsem našla za trámama na půdě a ve sklepě, možná že se ti z toho něco bude hodit.

A já jsem listoval a našel jsem texty, které jsem si skoro už nepamatoval, (...) přiznávám paternitu, a opisuji ji v jednom originále a pár kopiích, abych dovršil svůj portrét o jisté údobí, které jak si myslím je definitivně za námi, období strachu, ve kterém jsem ty texty psal, texty z období války a pak procesů, ze kterých tuhla krev. Myslím si, že až se jednou ty texty dostanou do rukou kritika, který bude dělat můj portrét, že mu k tomu dokreslení jistě přispějí, zrovna tak, jako kdo bude dělat profil takzvaných let padesátých.“

Vyprávění má zprvu groteskní nádech - scéna v čekárně u lékaře -, později přibývá tragických tónů - po zatčení profesora Václava Černého se jeho známí obávají dalších zatčení. Všude panuje strach a spisovatelé dumají o tom, jak ukrýt své rukopisy. Závěr povídky je opět groteskní.

Čte: Jaroslav Plesl

Autor: Bohumil HrabalPřipravil: Petr TurekRežie: Dimitrij Dudík