Osud jménem Václav Talich

Publicista Ivan Medek v 60. letech předložil posluchačům jednoho ze svých pořadů dokonale vyjádřený obraz jisté rozporuplnosti vnímání nejvýznamnějšího českého dirigenta dvacátého století: „Dočetl jsem se, že to je člověk ješitný, zlý, bezcharakterní, na druhé straně, že je to člověk hodný, geniální, báječný společník. Dále, že je to skvělý interpret Dvořáka, Smetany či Suka a současně, že to je jejich nejhorší interpret. Nebo, že to je člověk bez vtahu ke své rodině, či naopak, že má rád svou rodinu. A tak bych mohl pokračovat donekonečna.“

Václav Talich v Jugoslávii |foto: rodinný archiv

Jediné, v čem se i po desítkách let shodnou všichni muzikologové, historici či obecně badatelé je to, že je třeba co nejvíce znát a vědět, abychom si o Václavu Talichovi udělali obrázek vlastní. A to nejen ve vztahu k hudbě, ale také ve vztahu k osudu, který Václav Talich prožil a dodnes symbolizuje: k osudu člověka, který se ocitá ve složité době ve složitých situacích a my snadno propadáme pocitu, že můžeme a máme soudit jeho konání v době protektorátní, kdy podle jedněch příliš spolupracoval s Němci a podle jiných vůbec ne.

Ve Víkendové příloze stanice Vltava jsme vyprávěli Talichovy osudy po druhé světové válce a doplňovali je archivními záběry právě z pořadů Ivana Medka ze 60. let. Díky tomu v našem pořadu hovoří také Milan Munclinger nebo Karel Ančerl. Tomáš Černý natáčel s muzikologem Petrem Kadlecem, publicistou Milanem Kunou a Talichovým vnukem Milanem Dejmalem.