Karel Čapek - Josef Čapek: Lásky hra osudná

Poslouchejte na Vltavě 1. ledna 2016 ve 14:00. Po odvysílání se hra objeví také na stránce Hry a literatura. Zůstane tam až do čtvrtka 7. ledna 2016.

Na jednoduchém půdorysu commedie dell´arte napsali bratři Čapkové hříčku na věčné téma lásky, žárlivosti a zrady. Vypůjčili si patetický a ornamentální sloh vytvořený dekadentními a symbolistickými básníky, ale uplatnili ho se vší ironií svého mládí.

„Nad Zářivými hlubinami, Božími mukami a Leliem rozpomněla se kritika na tyto drobné prózy, které před osmi až desíti lety prý dráždily, děsily a unavovaly čtenáře různých novin. Zarážely je bůhví čím vším, ale také jménem autorů, třebaže je to jméno ne zrovna neobyčejné. ... Od té doby se autorům podařilo dokázati, že existují. Legenda jejich mládí je rozptýlena. …“ Výše uvedený citát pochází z předmluvy bratří Čapků ke sbírce Krakonošova zahrada vydané v roce 1918. Texty této sbírky vznikaly ve stejné době jako Lásky hra osudná, tedy kolem roku 1910. Oba bratři mají přes svoje mládí již mnohé za sebou.

Josef a Karel Čapkovi u rozhlasového přijímače |foto: Wikimedia Commons

Čapkové se sblížili s okruhem mladých umělců, kteří se scházeli v kavárně Union. Bratři byli tak nerozluční, že si pro ně kdosi vymyslel erb – značku firmy Solingen s obrázkem dvojčat: „Zjev obou bratří naprosto kontrastoval s dandyovskou, světáckou, metropolitní pózou jejich próz. Neboť v Unionce vystupovali oba v stejných studentsky šitých šatech, hnědých jako mléčná čokoláda, se stejnými občanskými buřinkami, pleť obou byla zdravě zardělá a tmavé vlasy pečlivě k lebce přičísnuté, takže ve všem všudy byli téměř ztělesněním svěžesti a zdraví a hlavně prostoty a snad i venkovanství.“ (František Langer) V letech 1908 a 1909 navštívili bratři centra secese Mnichov a Vídeň. Na jaře roku 1910 odjíždí Josef Čapek na studijní pobyt do Paříže, kde navštěvuje ateliér Colarossi. 27. října téhož roku se Karel Čapek stává studentem berlínské univerzity.

Herec David Novotný při natáčení minutové hry Tak já tam teda zajdu |foto: Prokop Havel

Hra Lásky hra osudná byla otištěna ve 4. – 6. čísle ročníku Lumíra v roce 1911. Knižně vyšla poprvé v prvotině Zářivé hlubiny a jiné prózy roku 1916. Na profesionální jeviště se hra dostala až v roce 1930, kdy ji uvedl režisér Jiří Frejka ve výpravě Vlastimila Hofmana s hudbou Miroslava Ponce ve Studiu Národního divadla na scéně Stavovského divadla. Příběh hry, příběh osudné lásky, ve své stavbě čerpá z komedie dell´arte, zejména ve volbě typů, ale stejně silná je jeho inspirace v pozdně secesní, dekadentní estetice. Je to cítit zejména v pojetí tématu lásky.

Herec Jaroslav Plesl při natáčení minutové hry Hanka a Linda mají potíže s rukopisem |foto: Prokop Havel

Osoby a obsazení: Brighella (Viktor Preiss), Trivalin (David Novotný), Gilles (Jaroslav Plesl), Scaramouche (Michal Pavlata), Dottore Baloardo (Dalimil Klapka), Prolog (Aleš Procházka), Isabella (Klára Sedláčková-Oltová) a Zerbine (Růžena Merunková)

Autoři: Josef a Karel Čapkové Rozhlasová úprava a režie: Hana KofránkováDramaturgie: Martin VelíšekHudba: Petr Mandel

Natočeno v roce 2008.

Čtěte také: Všechna dostupná díla na webu Hry a literatura