George Tabori: Jak být šťastný a neuštvat se
Jak dosáhnout šťastného pocitu v životě i lásce? Ironická hra známého dramatika s kulturními archetypy s výrazným filozofickým přesahem.
Poslouchejte na Vltavě 8. března 2016 ve 21:30. Po odvysílání se hra objeví také na stránce Hry a literatura. Zůstane tam až do pondělí 14. března 2016.
Jak dosáhnout šťastného pocitu v životě i lásce? To je otázka, kterou každá po svém řeší postavy Taboriho rozhlasové hry Jak být šťastný a neuštvat se. Světoznámý dramatik shromáždil skutečně zvláštní sestavu dramatických postav, v níž nechybí Oidipus a Iokasté, starý orientální Mistr Cvi představující lidskou moudrost, jehož protipólem je slepý Don John, postava z rodu Dona Juana a Casanovy dožívající svůj požitkářský život v Benátkách v době moru.
Ve hře, která střídá jemný humor s tragikou, nechybí obvyklý motiv holocaustu i skepse z vývoje dějin, jejichž křivolaké cesty pokryla naše civilizace hromadami mrtvých a horami neužitečných spotřebních předmětů.
Osoby a obsazení: Vypravěč a Starý Cvi (Josef Somr), Mladý Šabtaj Cvi (Kamil Halbich), Iokaste (Eliška Balzerová), Oidipus (Jan Dolanský), Don John (Alois Švehlík) a Amanda Lollypop (Pavla Beretová)
Autor: George Tabori Překlad: Magdalena ŠtulcováDramaturgie: Hynek PekárekRežie: Aleš Vrzák
Natočeno v roce 2011.
Nejposlouchanější
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon pohledem Pavla Klusáka
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
