Tomasz Wasilewski o filmu Spojené státy lásky: 90. léta si pamatujeme bez barev

Tomasz Wasilewski získal za svůj třetí celovečerní film Spojené státy lásky cenu za scénář na Berlinale. O dva roky starší Mirică svým debutem Psi pronikl do sekce Un Certain Regard v Cannes, získal cenu federace filmových kritiků FIPRESCI a vzápětí – zhruba dva týdny po světové premiéře v Cannes – vyhrál Transylvánský filmový festival na domácí půdě v rumunské Kluži.

Čtěte také: Více z pořadu Slovo o filmu

Wasilewského film Spojené státy lásky je umístěný do začátku 90. let, do doby těsně po pádu komunismu. A Wasilewski nám představuje čtyři ženské příběhy – jedna z žen miluje kněze a vůči svému muži vystupuje zmítaná emocemi, které musí tlumit. Druhá má vztah se ženatým mužem. Třetí, nejstarší z nich, trpí samotou a ráda by se sblížila s mladou sousedkou. Její muž je pro změnu příliš dlouho pryč - v cizině za prací. Spojené státy lásky tak můžeme považovat za film o bolesti. Ta totiž spojuje všechny čtyři hrdinky a různé úrovně filmu. Bolest z chybějící nebo neopětované lásky i fyzická bolest. Film bude k vidění na 51. MFF Karlovy Vary.

Stále neutuchající síla rumunského filmu je dnes reprezentovaná nejenom zavedenými tvůrci, mezi které musíme počítat jména jako Cristi Puiu, Corneliu Porumboiu, Radu Muntean, Radu Jude a Cristian Mungiu, ale také novými jmény. Se svérázným žánrovým mixem přichází debutující Bogdan Mirică. Jeho debut se jmenuje Psi a zavádí nás jako diváky do krajiny u delty Dunaje, poblíž rumunsko-ukrajinských hranic. Roman, mladý muž z Bukurešti sem přijíždí vyřešit dědictví. Než ale stihne rozsáhlé, nevyužívané pozemky prodat zaplete se do tenat místních pašeráků, ovládajících toto místo.

Bogdan Mirică |foto: Transylvania Film Festival

Bogdan Mirică se představuje ve Slově o filmu ve druhém rozhovoru, který jsme vedli o žánrech, hercích a vyprávěcích strategiích.

Část rozhovoru s polským režisérem Tomaszem Wasilewským vám nabízíme taky v přepisu:

Spojené státy lásky považuju za film o bolesti. Ta totiž spojuje všechny čtyři hrdinky a různé úrovně filmu. Bolest z chybějící nebo neopětované lásky a blízkosti, fyzická bolest...

Ano, souhlasím s tím, že bolest je klíčové téma filmu, ale zároveň bych řekl, že publikum může ve filmu najít nejrůznější emoce. Všechno, co se pojí s láskou – proto se film jmenuje Spojené státy lásky. Takže bolest, ale i chtíč, štěstí a smutek, trápení. Bolest je tam ale vždy, to je pravda, je to pro mě velké téma. Když se podíváte na moje filmy, vždycky v nich objevíte zlomené postavy. A ve Spojených státech lásky to platí ještě víc. Ty postavy jsou skutečně zlomené, jsou svým způsobem na hraně. Diváci se musí po skončení filmu sami rozhodnout, jestli je nechají padnout, nebo jestli se zachrání.

Dokážete si představit, že by se váš film odehrával jindy než těsně po pádu komunistického režimu v Polsku, nebo ne?

United States of Love (Tomasz Wasilewski) |foto: Transylvania Film Festival

Ano, vlastně dokážu. Co se týká emocí, ten film by se klidně mohl odehrávat dneska. Je to velice současný film. Ale když jsem přemýšlel o svých postavách, uvědomil jsem si, že ženy – nejen pro ženy, ale především pro ně – v době pádu komunismu – měly jiné možnosti volby. V tom je ten rozdíl. Dnes jako Evropané máme mnohem víc na výběr. Máme víc svobody. Jsme víc součástí vnějšího světa, mimo naši vlastní zemi, dřív nás obklopovala zeď. Berlínská zeď. A proto existovaly – a možná pořád existují – rozdíly mezi východní a západní Evropou pořád existují.(...)

Jak zasazení příběhu do doby ovlivnilo barevné ladění filmu? Chladné barvy do značné míry formují to, jak osudy postavy vyznívají a jaká je nálada filmu.

Když jsme se během příprav filmu bavili s mým kameramanem Olegem Mutuem, skvělým rumunským kameramanem, řešili jsme, jakou by měl mít obraz strukturu a barvu. A vzpomínali jsme, jaké věci se nám vybaví a v jakých barvách. Snažili jsme se vybavit barvy konce osmdesátých let a začátku devadesátých. A dost rychle jsme zjistili, že si ty časy vybavujeme bez barev! Úplně bez barev.

Takže nám přišlo logické, že film připravíme co možná nejmíň barevný. A když s barvami pracujeme, tak jsou hodně utlumené. Myslím, že to je dobrá metoda, jak přiblížit tu dobu. Byla to úžasné éra nejenom pro Polsko, ale pro celou naši východní a střední Evropu. Ta sdílí spoustu společných věcí a dlouhou historii. Věřím, že tlumené barvy, které jsme použili, dobře přibližují tu dobu i tu část světa, kterou jsme si zvolili.

Zjednoczone stany milosci |foto: New Europe Film Sales

Vybral jste si 4 ženské postavy a příběhy jste vystavěl kolem nich. Proč jste to – jako muž-režisér – udělal?

Když se zhroutil komunistický režim, bylo mi devět. A tu dobu si pamatuju ženskýma očima. Můj otec tehdy odešel z Polska, právě tak jako jedna z postav mého filmu, Marzenin manžel. Několik let pracoval v zahraničí a vydělával peníze, tak jako spousta polských mužů tenkrát. Žil jsem jako kluk na malém městě ve středním Polsku jen s maminkou a svou starší sestrou. Každý den byly kolem mě jen ženy. Máminy kamarádky, sestřiny spolužačky. Tehdejší dobu jsem vnímal jejich očima. Pro mě bylo naprosto přirozené vyprávět svůj příběh z ženské perspektivy. Takhle si postkomunistickou éru transformace pamatuju. Pamatuju si ty ženy.(...)

original |foto: New Europe Film Sales

Dívat se na polské filmy byla v posledních letech radost. Jsou často dobré a velice různorodé. Tělo Małgorzaty Szumowské, Ida Pawla Pawlikowského, Fígle (Sztuczki), Život je úžasný (Chce się żyć), Podivné nebe a další - velmi různorodé - filmy. Máte k některým z režisérů anebo jejich poetice silnější vztah?

Myslím, že z těch filmů, které jste zmínil, mám nejblíž k Pawlowi Pawlikowskému a Małgorzatě Szumowské. Nesrovnávám se s nimi, ale myslím, že to je kinematografie, se kterou něco sdílím. Byl jsem před 9 lety také asistent režie u Małgorzaty Szumowské. Tenkrát natáčela 33 scén ze života, pomáhal jsem jí, máme tedy prožito i trochu společného a mám ji samozřejmě velice rád. V době, kdy pak natáčela snímek Ve jménu... už jsem pracoval na svém debutu V ložnici.

Rozhovor vznikl na Transylvánském filmovém festivalu.