Peter Strickland: Nechci za filmem rozeznat tým lidí, kteří se snaží odhadnout, co by se publiku mohlo líbit

Česká kina letos uvedla film britského režiséra Petera Stricklanda Pestrobarvec petrklíčový. Sběratelka motýlů Cynthia se svou milenkou Evelyn se v něm oddávají rafinovaným erotickým hrám a my sledujeme vývoj jejich vztahu. Decentní, cizelovaný film je plný odkazů na sexploatační filmy 70. let. Podobně jako Stricklandovy předcházející dva celovečerní filmy Pestrobarvec vychází z filmových inspirací a je odvinutý od kouzla konkrétních žánrů a tvůrců.

Debut Katalin Varga, natočený v Transylvánii, je totiž typem rape-revenge filmu, ve kterém se hrdinka mstí za někdejší znásilnění. A Berberian Sound Studio se odehrává během přípravy italského giallo hororru a jeho hlavním hrdinou je zakřiknutý anglický zvukař, který má film excentrického italského producenta doprovodit náležitými ruchy. Strickland vždy výrazně pracuje s hudební a zvukovou složkou. Společně se střihačem a spolurežisérem Nickem Fentonem také natočil koncertní záznam Islanďanky Björk z jejího turné Biophilia Live. Koncert snímalo 16 kamer, uvádí ho svým BBC hlasem David Attenborough a film doprovázejí přírodní záběry, dokumentující vizi Biophilie o propojení technologií, člověka a přírody.

Peter Strickland |foto: Letní filmová škola

Stricklandovy filmy mají široký rejstřík různých aluzí a citací. Každý z jeho filmů se zakládá na inspiracích z jiných děl světové kinematografie, což je Stricklandovou předností i limitem a což reflektuje i rozhovor pro Slovo o filmu, který vznikl na letošní Letní filmové škole.

Peter Strickland |foto: Letní filmová škola

Co přiměje britského režiséra, aby jel natočit debut do rumunské Transylvánie?

Myslím, že jsem prostě potřeboval vyrazit do hor... V roce 2001, kdy jsem film začal připravovat, jsem žil v Londýně a tenhle příběh potřeboval nějaké syrovější prostředí. Ale můj debut má taky co do činění s tím, že jsem vyrostl na evropských filmech. Sergej Paradžanov, Werner Herzog... Hledal jsem nějakou takovou mytickou atmosféru.Když se Katalin Varga natáčela, žil jsem už na Slovensku. (...) Příběh o pomstě za znásilnění by se mohl odehrát leckde. Ale Rumunsko má v sobě potřebnou divokost. Mytologický, gotický aspekt, který se mi hodil. A navíc jsem znal tamější herce a věděl jsem, že jim můžu věřit. Kvůli tomu všemu dohromady se Katalin Varga odehrává v Rumunsku.

Film Petrobarvec petrklíčový, plakát |foto: Aerofilms

(...)

Berberian Sound Studio, váš druhý film, vychází z italského hororového žánru giallo, dokonce se mu v různých textech říká neo-giallo. Ten snímek prozrazuje důraz, který kladete na zvuk. Ne jen na hudbu, ale také na sound design celkově. Kde se ve vás tenhle zájem vzal, s čím souvisí? Vždycky záleží na tom, o co ve filmu jde. Klidně si dokážu představit, že bych udělal takřka úplně němý film. Berberian Sound Studio je ale film o ruchovém zvukaři, který přijíždí pracovat na italském hororu. Takže přímo v tématu filmu už jsou rovnou obsažené ruchy a okázalé, bohaté soundtracky. Italské soundtracky z té doby jsou fenomenální! Ennio Morricone samozřejmě, ale také Bruno Nicolai, Stelvio Cipriani, Claudio Gizzi, italský flm disponoval v té době snad sedmdesáti skladateli. Byla to úplná oslava zvuku.Ale já chtěl, aby se diváci mohli podívat na kontext těch filmových zvuků. Když zabodnete nůž do hlávky zelí, je to něco spojeného s domácím prostředím. S kuchyní nebo restaurací. A při tvorbě filmových ruchů se nezmění zvuk smaotný, jen jeho kontext. Najednou v obraze vidíme ženu, kterou někdo bodá, a slyšíme ten samý zvuk. A podobně to funguje s avantgardními vokálními díly. Naposlouchal jsem hodně autorů, současných i těch, co už dnes nežijou. Cathy Berberian, Katalin Ladik, Jean-Michel VanSchouwborg... To jsou tvůrci avantgardní hudby, ale jakmile je slyšíte, říkáte si, to by mohlo být skvělé do hororu. Přivedlo mě to k myšlence, že skladatelé jako Penderecki znějí lidem obvykle velmi akademicky. Ale jakmile jeho hudbu použijete jako Kubrick v Osvícení, je najednou velmi živá a pulzující. Stejně tak můžete vokální avantgardisty přesunout do soundtracku hororu, aniž byste změnili vteřinu z jejich díla. Změníte jen kontext.

Jednou jste někde řekl, že máte rád film Outer Space od Petera Tscherkasského, kterého jsme v tomto pořadu také před časem měli jako hosta. Outer Space je horor a skvělý experimentální film v jednom. Jaký na vás měl vliv? Viděl jsem ho poprvé asi před patnácti letech na nějaké party. :) Vypadal dost působivě, ale nevěnoval jsem mu plnou pozornost. A pak jsem ho viděl znovu, na plátně, tak jak to ten film potřebuje. Cinemaskopická projekce. A to bylo něco!!! Byl jsem ohromený. Normálně považujeme avantgardu za něco trochu odtažitého, ve svých konceptech akademického a chladného. Tohle je strašně niterný zážitek. Rokenrol. Bylo to tak intenzivní, že jsem úplně cítil, jak se mi mění krevní tlak.

Začal jsem pak přemýšlet o tom, jak takový avantgardní postup a smyslový aspekt těch filmů přenést do narativního filmu. Princip, se kterým Tscherkassky pracuje, je podle mě v zásadě remixování a znovustvoření žánrového filmu. A to se samozřejmě shodovalo s tím, co jsme chtěli udělat v Berberian Sound Studiu. Proto jsme do filmu vložili malou pasáž, ve které jsme se Outer Space snažili napodobit. Nepovedlo se nám to úplně dobře, ale kdo Outer Space zná, všimne si, kam tou sekvencí míříme. Ale to co se povedlo Tscherkasskému, nemá obdoby. Zvlášť to, jak pracuje se všemi těmi zvuky, kterým se normálně při tvorbě filmu všichni snaží vyhnout jako chybě. Optické ruchy, vady a podobně. Vidět Outer Space pro mě byl podobně zásadní zážitek jako slyšet Velvet Underground nebo Jesus and Mary Chain, kteří pracovali s vazbícími kytarami, což se prostě dřív nedělalo. To se nesmělo, to byla chyba. A dnes už je to naprosto běžné. Prostě vzali nechtěný zvuk a postavili ho do popředí, díky čemuž se zjistilo, že je krásný. Když ho totiž slyšíte záměrně použitý, vnímáte ho jako samostatný text.Ano, miluju Outer Space. Je jedinečný, silný, divný, krásný. Jako z jiného světa. A miluju to, že Tscherkassky vzal materiál z už existujícího filmu a dokázal se na něj podívat novýma očima.

Společně s Nickem Fentonem jste natočili koncertní záznam Björk: Biophilia Live. Znamenalo to pro vás spolupracovat spíš s Björk, nebo s nějakým art jejím designérem a lidmi kolem ní? Jak vůbec ke spolupráci na Biophilii došlo? Bylo to něco hodně jiného než moje vlastní filmy. Od začátku jsme měli za úkol sloužit její vizi. A tak jsem to taky chtěl. Je to její svět, který si stvořila a já jsem tam nebyl od toho, abych říkal: já bych tohle teda udělal jinak...Bylo to pro mě dost příjemné. Udělal jsem před tím v řadě tři filmy, které jsem si sám napsal a strašně jsem si je hlídal a byl jsem jimi posedlý. A hodně jsem si užil, že tentokrát můžu "jen" sloužit vizi někoho jiného. A zapojit se do procesu práce s Nickem, Björk a dalšími. Björk je... Jakmile jednou přistoupíte k projektu, tak že se jí to líbí, tak vám důvěřuje. Chvíli to trvalo, než jsme dali všechny naše představy dohromady, ale jakmile na něco řekla, ano, tak to s ní bylo fajn. Měla samozřejmě nějaké připomínky, ale ne víc než někdo jiný.Byla to pro mě hodně nová zkušenost, ale moc dobrá.

Sdílíte vizi, kterou Björk přinesla o budoucím propojení technologií, přírody a hudby? Nebo spíš máte jenom rád její hudbu? Je to vize, která je mi sympatická. Ta vize, kterou Biophilia přináší, je tak obrovská... Je dost utopická. Já jsem asi cyničtější. Někdy vidím boj přírody proti technologiím a hlavně technologií proti přírodě, spíš než jejich propojení. Björk je mnohem větší optimistka než já. Ale velice ji respektuju. Sdílíme hodně výchozích momentů v hudbě a kultuře a já mám její hudbu velice rád. Tohle pro mě bylo nejdůležitější.

Vás film Petrobarvec petrklíčový, který se promítal i v českých kinech, se odehrává v ženském světě. Ukazuje – s mnoha filmovými odkazy – ústřední lesbickou dvojici se vztahem založeným na dominanci a sadomasochistických hrách, ale také všichni kolem nich jsou ženy. Muže v příběhu nevidíme. Proč? Inspiroval jsem se od počátku ženskými milenkami z takzvaných sleaze filmů, evropského braku ze 70. let. A chtěl jsem vyjít z tohoto žánru. Ale jako muž bych byl okamžitě svázaný svojí perspektivou: muž-režisér pozoruje lesby-milenky. Přemýšlel jsem, jak to vyřešit. A vymyslel jsem tohle. Že půjdeme méně realistickou cestou, že vytvoříme svět, který bude pouze a jen ženský. Uvidíme, co to udělá s genderovou dynamikou filmu. Sociologický aspekt věci se úplně ztrácí. V samostatném světě už to nejsou lesby. Výsledkem není heterosexuální svět, ve kterém by byly lesby, nebo gayové. Je to prostě samostatný, paralelní vesmír. Sociologické otázky o moci a genderu jdou stranou a já se můžu soustředit na dynamiku emocí. Zkusil jsem v jedné z verzí scénáře dopsat do příběhu nějaké muže, ale zjistil jsem, že je tam nepotřebuju. Že jenom zaplevelují ten příběh... :)

Četl jsem, že Petrobarvec petrklíčový jste začal odvíjet opět hlavně od filmové inspirace, tentokrát vzaté z filmů Jesse Franca, které ale já sám moc dobře neznám. Díval jsem se na Pestrobarvec petrklíčový jako na film o emocích a o lásce, které se proměňuje. O starší ženě, která ztrácí chuť do her, které hraje s mladší polovinou páru. Předpokládám, že ale film má pro diváky podle vás fungovat bez referencí sám o sobě, i když je využívá. Nebo ne? Ano, doufám, že tak funguje. Nechci být výlučný, elitářský režisér. Když zachytíte nějaký odkaz, skvěle, když ne, nic se neděje. Upřímně, když jsem četl recenze mých dvou posledních filmů, tak jsem se často dozvěděl o odkazech na snímky, o kterých jsem nikdy ani neslyšel. :D Takže... o to moc nejde. pro mě Pestrobarvec petrklíčový skutečně stojí na tom ústředním mezilidském vztahu a jeho struktuře. Jak jste řekl, jedna z nich je unavená, ale začala ji láska ke druhé unavovat až teď – pro diváky v polovině filmu – anebo byla ze své partnerky vždycky tak trochu unavená? Je to jen naším vnímáním, které se proměňuje. Film totiž pracuje s opakováním některých situací. Dialog se v nich nemění, ale je to naše perspektiva, která se posouvá a proměňuje význam. Chtěl jsem tedy publiku loupat jednotlivé slupky významu, ale zachovat neměnnou podstatu. Takže se můžete jen dohadovat, jestli ta žena vždycky nesnášela, že se musí oblékat a chovat jako domina, nebo ne. Ona totiž hraje svoji roli, takže nevíme, jestli toho má uvnitř plné zuby, nebo ne. Je to informace, která nám v celkové struktuře chybí...