Sbírka Vrstevnice Petra Čermáčka ve vltavském Světě poezie

Trajektorie tvorby Petra Čermáčka jako by skutečně probíhaly v soustředných kruzích. Východiskem a zároveň místem, k němuž se básník upíná a vrací, je prostor zabydlený dvěma ženskými jmény – manželky a dcery - Anny a Jany. Moc jejich inspirace přichází ze skutečného autorova života, protože v poezii Petra Čermáčka má realita, její každodenní okamžiky, nepřehlédnutelné místo. Tématem poezie Petra Čermáčka je jeho nejbližší svět. Nerozmachuje se v globálních gestech, nepátrá po metafyzických pravdách, ale pozoruje, a ještě více a soustředěněji – naslouchá. To se pak otiskuje do veršů.

Čermáček není objevitel nových a převratných forem, nesnaží se experimentovat, protože ví, že překvapující jsou detaily a zázračné jsou přehlížené drobnosti, stokrát vyslovená slova. A právě jim amputuje banalitu, stírá z nich balast zevšednění častým užíváním. Básně pak dostávají zvláštní zvukomalbu, protože slova a spojení, která jsme si přivykli běžně používat, tu náhle stojí ve své původní znělosti, v jaksi výraznějším a přívětivějším světle.