Výročí týdne – Andrzej Wajda
Režisér Andrzej Wajda patří mezi nejvýznamnější žijící tvůrce našich severních sousedů. Vzdělaný, umanutý, kdysi zakazovaný, dnes ctěný i kritizovaný pro necitlivé vystoupení v čase smutku ze smolenské tragédie.
Před lety o Wajdovi v listu Gazeta Wyborcza napsal Tadeusz Sobolewský: „Andrzej Wajda je v podstatě básník a básník svou pravdou převyšuje politiku i historii.“ Historie Wajdu neobešla – stačí si telegraficky připomenout jeho životaběh.
Narodil se 6.března 1926 v polských Suwałkách v rodině vojenského důstojníka Jakuba Wajdy, který byl zavražděn ruskou NKVD v Katyni. Protože „jen svině sedávaly za války v kině“, jak režisér později prohlásil v jednom interwiev, první významný film, který shlédl po válce, byl Občan Kane Orsona Welse. Od roku 1946 studoval v Krakově malířství, které po třech letech „vyměnil“ za studium režie na lodžské filmové škole.
Jako filmový režisér se Wajda prosadil ve druhé polovině 50. let stěžejními dramaty – filmem Kanály vyprávějící o varšavském povstání a snímkem Popel a démant o poválečném vyřizování účtů. Tehdy jasně formuloval, že předurčením filmu je „vyprávět o lidech.“ Wajda proslul jako vynikající adaptátor zejména polské literatury a jako tvůrce velkých historických pláten (Danton, Pan Tadeáš, naposledy Katyň). Stal se jedním z inspirátorů a iniciátorů polského kina morálního neklidu (filmy Člověk z mramoru, Člověk ze železa) a je rovněž významným divadelním režisérem a pedagogem.
Z ocenění, kterých se mu dostalo, připomeňme čestného Oscara z roku 2000 za celoživotní tvorbu. Zatím posledním Wajdovým filmem je Puškvorec (2009), meditace o stárnutí, osamělosti a smrtelnosti. Andrzej Wajda dnes žije a pracuje mezi Krakovem a Varšavou.
A právě na návštěvě ve varšavském domku natočil rozhovor autor pořadu Miloš Doležal. Andrzej Wajda mu při té příležitosti připomněl, že u jeho uměleckých začátků stál pražský rodák, malíř Józef Czapski: „Jeho knížka o malíři Pankiewiczovi na mě měla rozhodující vliv. Bylo mi tehdy patnáct let a já se pod jejím vlivem rozhodl zapsat se na výtvarnou akademii.“
V pořadu Výročí týdne hovoří Andrzej Wajda a Miloš Doležal, účinkují Antonín Molčík a Jana Franková a doprovází jej zvukové záběry z natáčení filmu Katyň. Vysíláme 27. února 2011 ve 14:00.
Nejposlouchanější
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon pohledem Pavla Klusáka
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.