Celtic Roots: Jazz at Berlin Philharmonic VI

Psal se rok 2010 a švédský folklórní nadšenec Ale Möller se rozhodl založit bluesovou skupinu. Přizval si skandinávské kytaristy Knuta Reiersruda a Erica Bibba a anglického saxofonistu a dudáka Frasera Fifielda. Norská zpěvačka a houslistka Tuva Livsdatter Syvertsen, švédský basista a perkusista Olle Lindner a fúzový vyznavač ze Shetland, houlista Aly Bain septeto „Celtic Roots“ – Keltské kořeny dotváří.

Sestava je to velmi rozmanitá. Kapelník Möller, hráč na mandolu, trubku, flétnu, skotskou šalmaj, dulcimer a harmonium, dodává výslednému projevu především kompaktnost a průraznost, jak to - i pomocí dialogu kytar – dokládá skladba Willie Murray’s Reel – Naviják Willieho Murrayho. Tuva Livsdatter Syvertsen svým zpěvem čerpá ze sámského podhoubí své kolegyně Mari Boyne a spolu s Möllerovou flétnou portrétují Dvě sestry – Two Sisters opravdu vznešeně. Zpěvák Eric Bibb se poté při Toužení mezi borovicemi – In the Pines dožaduje informace, kde minulé noci spala jeho dívka. Kytara i flétna chvilkami dávají vzpomenout na hudbu amerických dálav z dílny Ry Coodera, kontrabas Olleho Lindnera nezapře souručenství s melancholií Arilda Andersena.

Celtic Roots: Jazz at Berlin Philharmonic VI |foto: ACT Music

Skotské, norské a severoamerické tradicionály zanechávají svoji stopu i na původní autorské tvorbě souboru. Norsko-skotský Žalozpěv pro děti – Lament for the Children překvapí garbarkovsky pojatým sopránsaxofonem a zpěvem z oblasti za polární září, na keltském tanečním základě však teď již ne až tak překvapivě rozbují nefalšovaný jazz, přesněji ryzí jazzová fúze. Buck Ride – Chlapská jízda svým strunným podhoubím nevyhnutelně směřuje k páteční jazzové n třeba v San Franciscu. Na Velkém moři – On the Big Sea se rozbouří robustní dialog trubky a saxofonu a tak se ocitáme v opravdovém jazzovém hájemství.

Není jednoduché vystopovat, co přesně si jazz z keltské hudby odnáší. Fraser Fifield, jeden z hlavních hybatelů projektu, poznamenává: „Folková hudba určená pro jazzový label, v prostorách vyhrazených klasické hudbě a navíc s velkou porcí blues, to je tedy pěkný zmatek.“ Protagonisté „Celtic Roots“ by tak jistě neměli žádné námitky ani proti rčení „jakákoli parketa se dá nakonec vyleštit do jazzu“.