Jiří Srstka: „Hudba je mnohem zajímavější než právo“

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

Vzpomínka na jeho setkání s příslušníkem STB nasazeným v podniku, kde až do roku 1990 pracoval jako právník, nepostrádá punc absurdity tehdejší doby: po třech skleničkách se příslušník rozpovídal, jak budou organizované zátahy proti demonstracím v Praze, a radil, co dělat.

Po revoluci přešel Jiří Srstka do Divadelního ústavu a v roce 1992 se stal správním ředitelem Národního divadla, kam jej pozval tehdejší ředitel prof. Jindřich Černý – když se pan Srstka dožadoval konkurzu, ředitel mu se smíchem odpověděl, že už je čtrnáctý oslovený a že jen on to chce vzít, tak jaký konkurz! Národní divadlo se mu stalo osudem: za dva roky se stal ředitelem a vydržel ve funkci osm a půl roku.

Prof. Srstka je skvělým vypravěčem, a tak kromě srozumitelně tlumočených základních „lekcí autorského práva“ sype z rukávu i zábavné historky z DILIA (řediteluje tam od roku 2002) i z Národního divadla. Např. tu o ztrátě hlasu prvního tenoristy před premiérou Janáčkova Osudu – aby nakonec svou roli vystřihl naprosto úžasně a právě tato inscenace byla hodnocena jako jedna z nejúspěšnějších. Krátce vzpomene na ne příliš úsměvnou historii inscenování Dalibora, či na úspěšný zájezd s Janáčkovou Jenůfou do Japonska – nejdříve s nedůvěrou očekávanou, pak nadšeně přijatou.

Jiří Srstka, ředitel divadelní, literární a audiovizuální agentury Dilia |foto: Agentura Dilia

Svoji éru ani s velkým odstupem příliš hodnotit nechce a na slova uznání předních hudebních odborníků k jeho působení v Národním divadle oponuje, že se mu nepovedla zásadní věc, a to transformace organizační formy ND – nastartovaný proces „zakousl“ tehdejší ministr kultury Dostál a dodnes to není dobře vyřešené. Jeho dnešní působení v čele DILIA je ovšem neméně zajímavé, veřejnost si neuvědomuje smysl této instituce (na rozdíl od OSA, která je tzv. kolektivním správcem v oblasti tzv. malých práv, DILIA uzavírá smlouvy s každým autorem jednotlivě, a to v oblasti tzv. velkých práv).

Autorské právo je v celé Evropské unii řešeno nešťastně a celá koncepce by si zasloužila zásadní změny – situace v současné digitální době, kdy je možné vše kopírovat, stahovat a sdílet je v mnoha směrech mnohem složitější, než když se na konci 19. století objevily první právní úpravy autorského práva. Navíc jde u nás do sněmovny novela autorského zákona, která je velmi problematická a situaci nejenže nevyřeší, ale v některých směrech ztíží či dokonce řešení zcela znemožní. Snad právě proto si při poslechu hudebních ukázek z oper B. Smetany a L. Janáčka spolu s moderátorem velmi liboval: Hudba je opravdu úžasná věc. I když ani právo není nezajímavé.

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.