Životní inspirace George Cablese
Hlavní múzou klavíristy Goerge Cablese (1944) je jeho životní partnerka, s níž sice není ženatý, ale jejich vztah je už více než třicet let „živoucí a inspirativní“. Všechny skladby z Cablesova alba My Muse jsou proto zamilované balady.
Ještě jako školák Cables rád chodíval po nočních ulicích New Yorku, aby vstřebával šepoty a zvuky kosmopolitního města i jeho různorodé obyvatele. Obdobně i později, během své hudební cesty, to často bral oklikou a v relativní anonymitě tříbil svůj osobní styl.
Zpočátku prošel klasickou hudební průpravou, ale v pubertě ho nadchla svoboda jazzových možností. Je ročník 1944 a tak od počátku šedesátých obdivuje Herbieho Hancocka a Chicka Coreu. Za svoje největší vzory ale považuje nepianisty: Milese Davise, Johna Coltranea a svého bájného spoluhráče Arta Peppera.
Jako teenager hrál Cables se skupinou Jazz Samaritans spolu s tehdy vycházejícími hvězdami Billym Cobhamem a Lennym Whitem. Brzy doprovázel také Maxe Roache i Arta Blakeyho. V roce 1969 se vydal na turné s titánským tenorsaxofonistou Sonnym Rollinsem a o dva roky později byl už známou postavou losangeleské a sanfranciské jazzové scény, kde se tehdy usadil.
Dnes Cables žije a hraje se svými trii v New Yorku. Jeho projev rozvíjí harmonicky bohaté doprovázečské umění Tommyho Flanagana, Kennyho Barrona a Barryho Harrise.
Nejposlouchanější
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon pohledem Pavla Klusáka
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
