Blues jako komerční název skladby
Netrvalo dlouho a producenti gramofonových společností pochopili, že blues je vynikající obchodní artikl.
Zpočátku byly desky s touto tématikou určeny téměř výlučně pro černošské obyvatelstvo, ovšem rychle se ukázalo, že už jen pouhé slůvko "blues" v titulu kompozice přitahuje potenciální kupce desek jako magnet. Zde je třeba hledat příčinu, proč mnohé skladby mají ve svém názvu ono magické slůvko "blues", ačkoli ani formálně, ani svým emočním obsahem nemají s opravdovým blues nic společného.
Jazzofon představí výběr kdysi oblíbených titulů, lákajících právě na ono slovíčko; podle zájmu publika se zdá, že tento čistě formální a průhledně komerční přístup autorů hudby i muzikantů samotných nikomu vůbec nevadil.
Výběr z komerčních názvů skladeb:
What Cha Call 'Em Blues (Tennessee Tooters), Davenport Blues (Red & Miff Stompers), Farewell Blues (J. Oliver & Dixie Stompers), Basin Street Blues (L. Armstrong & His Hot Five), Bay Bay Blues (F. Trumbauer & His Orchestra), Singin' The Blues (F. Henderson & Connis Inn Orchestra), Limehouse Blues (D. Ellington & His Orchestra), Jazz Me Blues (Original Memphis Five)
Ne-blues v podání The Tennessee Tooters:Nejposlouchanější
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
-
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
