Bill Evans – Nekonečný klavír 2/4

1. díl, 2. díl, 3. díl, 4. díl

Keepnewse na první poslech zaujal „jemný, podmanivý a harmonicky bohatý“ Evansův styl s nádechem melancholie a za pár měsíců se zrodil debut Evansova tria (Teddy Kotick na kontrabas a Paul Motion na bicí) a s ním i nahrávka New Jazz Conceptions (1958). Tohoto alba bylo v prvním nákladu 5000 kusů během prvního roku prodáno sotva 800 kopií, ale muzikanti už věděli své. Po pěkných deskách s Charlesem Mingusem a Georgem Russellem následovaly neméně svěží s Tonny Scottem – A Day In New York (1957), Dedications (1957) a Sung Heroes (1957).

V úžasném sextetu Milese Davise Bill Evans vystřídal u klavíru v roce 1958 Reda Garlanda a Wyntona Kellyho. Svědectví dnes přinášejí kompaktní disky: Miles And Coltrane (1958), ´58 Miles (Columbia), Mostly Miles (1958), Live In New York (1957/1959) a především stylotvorné Kind Of Blue (1959).

„Nemohu ztratit chlápka ať je zelený nebo modrý, pokud dobře hraje”, odpověděl Davis Černým panterům, když ho obvinili, že angažoval bělocha. „Jeho harmonie mi uvolnila ruce. (…) Dokázal z klavíru dostat správný zvuk. Nemám rád kluky, co se živí modálním hraním (narážka na McCoy Tynera – pozn.red). Vede to k monotónnosti. Rovnováhu drží Herbie Hancock, Chick Corea je taky dobrý – piano bere jako bicí. Jedinečný je Keith Jarrett, hraje na piano jako na chrámové varhany“.

(Přejato od časopisu Harmonie č. 2/1998; s laskavým svolením šéfredaktora Luboše Stehlíka)