Jazzofon: Black & White Jazz

I když se časem ukázalo, že existují i starší nahrávky podobného charakteru, zůstávají, vzhledem ke své obecné popularitě, New Orleans Rhythm Kings průkopníky v boji proti rasové segregaci.

Ještě v roce 1929 nahrával Fats Waller s kapelou trumpetisty Mika Mosiella za plentou, prý aby nepůsobil svou tmavou pletí pohoršení; za 3 roky nato už to šlo bez plenty a ještě v daleko více "pomíchaném" obsazení.

Rovněž v roce 1929 si zahráli poprvé pospolu trumpetista Louis Armstrong a trombonista Jack Teagarden. Tady byla produkce rozumnější, žádné přepážky, žádné rozdělující závěsy.

Také zpěvačka a herečka Eva Taylor (mimochodem manželka pianisty a producenta Clarence Williamse) nahrála v témže roce pár skvělých snímků s elitou bílých newyorkských hudebníků. A o rok dříve, v roce 1928, si s Evou Taylor (zde jako Irene Gibbons) zahrál Eddie Lang, kytarista italského původu. Věřte nevěřte, s ním byli ve studiu i King Oliver a Clarence Williams.

Neworleanský klarinetista Sidney Arodin měl tak světlou pleť, že často hrál v "bílých" kapelách i na pódiu. Muzikanti samozřejmě věděli, jaký je pravý stav věci, ale jim šlo především o muziku a nikoli o rasové předsudky.

A na závěr všeho Benny Goodman a jeho kvartet - zde poprvé, a to díky autoritě, kterou Goodman měl, vystupovali na veřejných koncertech bílí a černí hudebníci v nedílné formaci.

To bylo v roce 1935. Jazz tak dokázal za patnáct let více, než celé generace předtím.