Jazzissimo: Životní a hudební styl Stana Getze (3/3)

Změnil vzduch, ve Švédsku se seznámil se zdravotní sestrou Monikou. Měli spolu pak pět dětí, ona tvrdila, že jich s ním má dohromady šest.

Závislosti na heroinu a kokainu se tehdy zbavil; s alkoholismem se potýkal celý život. Léčil se dobrovolně, průběžně, leč neúspěšně. Například během turné v Paříži navštěvoval protialkoholní anonymní seance, kolega Barron, který ho znal už od sedmdesátých let, se to dozvěděl ex post, Getzovy těžkosti s alkoholem předtím vůbec nezaregistroval.

Stan Getz byl tichý člověk. I o hudbě nerad mluvil a týkalo se to také komunikace se spoluhráči. Domluvil se holými větami na tématu, znát předem harmonii bylo samozřejmostí: zbývalo jen odpočítat začátek, napnout mezi spoluhráče neviditelné lano, aby začala fungovat „kompaktáta“. Karel Velebný tak říkával otevřenému dialogu, podvědomému dorozumění, telepatické, „seismograficky“ citlivé souhře několika, nejlépe velmi různých muzikantů.

V roce 1988 měl Stan Getz infarkt, ale brzy se z něho vzpamatoval. Koncertoval, o dva roky později v produkci Herba Alperta realizoval pop/rock/jazzové album Apasionado se syntezátorovým doprovodem, které bylo později nominováno na cenu Grammy.

Absolvoval několik dlouhých koncertních šňůr, pak mu lékaři objevili zhoubný nádor. Léčil se chemoterapeuticky, přešel na makrobiotickou stravu, pil speciální čínské bylinné čaje.

Nepřestával koncertovat, žádné turné, včetně evropského neodřekl. Výsledek naposled zaznamenává People Time, dvojdisková sbírka balad a swingujících písní beze slov, výmluvnějších než jakákoliv literatura.

Stan Getz byl prominent nejen ve světě jazzu, měl zvučné jméno a image. Dnes tato devíza často váží víc než samotné umění. O hudbě prý vůbec nepřemýšlel, řídil se vnitřním kompasem. Právem získal přezdívku „The Sound“, témbr jeho tónu byl neomylně getzovský. Bývá často, zpravidla marně, napodobován.