Nietta La Scala: Ztracený hlas

02678576.jpeg

Z prázdného studia se začínají ozývat přání a rozkazy. Jakýsi tajemný hlas podivně laškuje s unavenými rozhlasovými tvůrci! Komediální hříčka, při které vám bude běhat mráz po uších.

Poslouchejte na Vltavě 19. května 2015 ve 21:30. Po odvysílání se hra objeví také na stránce Hry a literatura. Zůstane tam až do pondělí 25. května 2015.


Nervózní a unavený rozhlasový režisér a zvukový mistr chtějí upravit závěr hry, na které pracují. Je už večer, nikde nikdo, čas plyne a tvůrcům se nedaří najít zvukový efekt, který by vyjádřil, že něco končí, že se něco definitivně uzavírá.

Při přehrávání různých zvuků jim náhle nabídne své služby neznámý hlas. Nejprve jemně, ale pak důrazněji se dožaduje obsazení do role a zvukového zpracování. Potřebuje být využit, jinak by ztratil svůj smysl.

Pro rozhlasové tvůrce však není jednoduché smířit se s tím, že by mohl existovat hlas bez těla. Je večer a oni touží dokončit svou práci…

Posluchači díky této rozhlasové hříčce nahlédnou do způsobu přípravy rozhlasové hry a zároveň si vychutnají skutečně širokou škálu hlasových projevů. Zpěvačka a herečka Laďka Kozderková všem s přehledem v této hře dokázala, že hlas může být pronikavý, lahodný, křišťálový, dutý, drsný, zuřivý, hřímavý, něžný, krutý, vysoký, nemilosrdný... Zkrátka mnohobarevný. A také jak různě hlas zní, když zpívá francouzsky, německy, italsky, rusky, anglicky či česky.

Hra italské autorky byla za vynalézavé užití výrazových prostředků rozhlasového média oceněna cenou Premio Italia. Rozhlasové nastudování Ztraceného hlasu režisérem Jiřím Horčičkou v roce 1983 je skutečně mistrovským zvukovým kouskem, který stojí za to si poslechnout.


Osoby a obsazení: hlas (Laďka Kozderková), režisér (Miroslav Moravec), technik (Jan Faltýnek) a hlas z magnetofonu (Jana Andresíková)

Překlad: Dagmar HubenáHudba: Vladimír TrucDramaturg: Pavel MinkRežie: Jiří Horčička

Natočeno v roce 1983.

Spustit audio
autor: Tvůrčí skupina literárně-dramatické tvorby