Nguyên Lê Trio: Silk and Sand

(…) Spíš výrazné jazzrockové desky osmdesátých let připomíná nová nahrávka. Rozběh písku s vlajícím hedvábím, pokud se máme držet symboliky názvu desky, jak ji ostatně sám Nguyên Lê uvádí, taková jakási ozvěna dávné skvělé desky, Santanovy Caravanserai, podle mého z ní vystupuje. Je až nečekaně jiná, než s jakými se pravidelně setkáváme u novinek. Určující je Lêova klouzavá sférická kytara, zbylí dva a hostující muzikanti jen celý mix dochucují svou virtuozitou a zřejmým užíváním si této spolupráce. (…)