Nezůstávejme jen v myšlenkách! Napojení na tělo a na prožitky je růstové i terapeutické

Tomáš Andrášik má dlouholetou zkušenost s divadelní improvizací, která ho dovedla až ke Gestalt Theatre, které popisuje jako integrativní přístup k terapeutické práci. Autorkou základních tezí je Claudia Fres, španělská Gestalt terapeutka a učitelka herectví. Jedním z absolventů jejího výcviku je Diego Marín, se kterým Tomáš Andrášik spolupracuje a společně koncept rozvíjí na platformě Gestalt Theatre.

Improvizační divadlo pro mě byl start k seberozvoji i k psychoterapii.
Tomáš Andrášik

První workshop Gestalt Theatre v ČR s Diegem Marínem|foto:Zázemí - terapeutické centrum, z. s.

Veronika Nýdrlová se k divadlu playback dostala v rámci studia aplikovaného dramatu, souběžně s ním procházela sebezkušenostním výcvikem v psychoterapii. „Tyto dva světy se mi začaly prolínat. Příběhy, se kterými se v aplikovaném dramatu pracuje, mají dost často něco společného s terapeutickou prací a naopak,“ upřesňuje terapeutka a pedagožka. Představení divadla playback, které se objevilo v 70. letech v USA, popisuje jako bychom se večer setkali doma s rodinou kolem stolu, vyprávěli rodičům, jak jsme se měli, a oni nám to přehráli. Ve světě tuto metodu, která vychází ze zrcadlení příběhu, uplatňuje síť profesionálů v různých oborech. V Brně existuje skupina Na-po-jen-i. Nýdrlová tuto metodu vyučuje a rozvíjí na Katedře sociální pedagogiky na Masarykově Univerzitě a pod hlavičkou terapeutického centra Zázemí.

Magií nejsou dílčí techniky, známé třeba z divadelní improvizace, jde o kompletní rámec práce s příběhy.
Veronika Nýdrlová

Gestalt theatre není tolik o příběhu. Pozornost směřuje k emocím, vztahům a dramatickým situacím. V tom je mezi oběma přístupy zásadní rozdíl. Skupinová setkání Gestalt theatre jsou obvykle strukturována do čtyř kroků: Začíná se zklidněním, zaměřením na tělo, druhým krokem je fyzický warm-up, kde se moc nemluví a aktivuje se tělo. Třetí část je tematická a využívají se v ní divadelní techniky. Ve čtvrté části se celý proces reflektuje, aby si účastníci mohli odnést poznání i za hranice terapeutické skupiny. Tomáš Andrášik podotýká, že divadelní techniky nabízejí jiné typy interakcí a prožitků: „Je to jiné, než si povídat. Dostáváme se z hlavy do těla.“