Nezamyslice

Nezamyslice nelze přehlédnout stejně jako rozeklanou siluetu velkolepého hradu Rabí, s nímž měly Nezamyslice v dějinách mnoho společného. Nádherný kostel, zcela se vymykající pojetí venkovské svatyně, přímo souvisí s Janem Půtou ze Švihova, proslulým majitelem Rabí. Není bez zajímavosti, že jeden z nejmalebnějších rozhledů ve zdejším kraji je právě od nezamyslického kostela přes Panský rybník na zříceninu hradu.

Dlouhá staletí se z Nezamyslické věže ozývaly zvony. Ty kromě farníků svolávaly k bohoslužbám také četné mariánské ctitele zdaleka i blízka. Nezamyslice bývaly totiž, zejména v 17. století, místem velkých mariánských poutí. Místní mariánský zázrak vysvětluje velké Ex voto malované na dřevěné desce, které líčí zázračné zachránění jedné markytánky za třicetileté války. Na obraze, dnes uschovaném v církevním depozitáři, je český nápis, který sděluje podrobnosti zázraku.

Dne 4. srpna 1626 přišlo do Nezamyslic šest cizích vojáků, kteří se rozhodli přenocovat před kostelem. Byla to zdivočelá banda, takových se v třicetileté válce toulalo Evropou nesčetně. V noci přepadli dvojici nebožáků, kteří procházeli kolem. Muže vojáci zabili a jeho ženu, údajně markytánku, těžce zranili. Prý devíti ranami bodnými a devatenácti sečnými. Vojáci těla obrali o vše cenné a odtáhli. Žena přežila.

Druhého dne se stalo opět něco nelidského. Těžce zraněnou nepřijali do špitálu při kostele. Ani ve vsi jí nechtěl nikdo nabídnout přístřeší a pomoci. A tak tři dny zraněná přespávala před kostelem a její bída nikoho neoslovila. Tak jako dnes neoslovuje bída těch, kteří musí uprchnout ze zemí zmítaných násilím a válkou. Také mezi nimi jsou ženy a děti, a také my se hlásíme k tradicím křesťanství…

Pro nebohou matku zbýval jen zázrak shůry. Aby toho nebylo málo, nebožačka před kostelem porodila mrtvé dítě. Celé dny nejedla ani nepila, jen od kněze přijala svátost. Markytánka zůstala třicet šest dnů bez lékařské pomoci, a přesto se uzdravila. Protože každý den chodila do kostela na mši a modlila se k usmívající se Matce Boží, přičítala své uzdravení zázraku. Panně stojící na půlměsíci. Zdráva se vrátila domů a její další osudy neznáme.

Zbožní lidé se o zázraku dozvěděli a od té doby putovali k milostné madoně vždy na svátky Zvěstování a Nanebevzetí Panny Marie. Stoupali vzhůru ke kostelu s nadějí na svůj vlastní zázrak.