Nepadnout k zemi jako šroub od stroje. Deník Ruth Maierové fascinuje senzualitou, touhou po naplnění i hloubkou

27. leden 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ruth Maier, maturitní fotografie

„Život by mohl být tak krásný... TAK krásný," poznamenala si ve čtvrtek 22. prosince 1938 čerstvě osmnáctiletá Ruth Maierová ve Vídni. Její rodina je ovšem nuceně přestěhována do jediného pokoje v židovské čtvrti, mladší sestře Judith řečené Dita a matce kyne naděje v podobě přesunu do Anglie, sama Ruth zamíří do Norska. Svůj život v letech 1933-1942 zdokumentovala v Denících, které spolu s dopisy do jedné knihy zkompiloval norský básník a redaktor Jan Erik Vold.

Knihu Deník Ruth Maierové (Edika, Albatrosmedia, 2021) s přihlédnutím k německému originálu z norštiny přeložila Kateřina Krištůfková

„Jak je to dílo uspořádané, stává se i autentickou kronikou své doby, protože je rozprostřené na poměrně dlouhé časové období. Kromě deníkových záznamů kniha obsahuje i sadu dopisů, které Ruth posílala své sestře Ditě do Anglie. Mimo to je tam také spousta velmi osobních literárních a výtvarných pokusů kniha je doplněná množstvím obrázků, které pochází buď z deníků, nebo je Ruth malovala jako akvarely. Je tam hodně básní nebo i její vlastní prózy. Celkově to tedy vypovídá nejen o dané době, ale i o hloubce její osobnosti,“ popisuje Táňa Klementová z Židovského muzea v Praze. To ke knize připravuje také výstavu Přetnuté životy / Archy rodiny Maierovy, která by měla být k vidění od 8. března do 9. května v brněnské Vile Löw-Beer.

Dokument, že jsem tady byla

Ruth Maier jako mladá dívka, z rodinného alba

„Moc ráda bych se proslavila. Nechci jen padnout mrtvá k zemi jako šroub od stroje. Lidé mizí. Já chci žít. A něco po sobě zanechat, dokument, že jsem tady byla. Velké krásné dílo,“ zapisuje si Ruth do deníku prorocká slova ještě jako školačka 16. října roku 1934. Kreativita, touha tvořit a něco vykonat, ale také nespoutanost, vášeň, intenzivní potřeba blízkého člověka, to všechno čtenáře na stránkách jejího deníku i v listech jejích dopisů doslova přepadne.

Z textů vysvítá i zvídavá dychtivost po vědění, schopnost a ochota o věcech přemýšlet do hloubky, nebo i nesporný jazykový talent. O to tragičtěji při tom rezonuje vyústění jejího osudu. „Dlouho jsem uvažoval nad posledními slovy Ruth, o kterých víme, a jsou natolik mnohovýznamová, že interpretovat si je musíme každý sám: Myslím, že to dopadlo tak, jak mělo. Proč bychom neměli trpět, když je tolik utrpení?‘“ uvedl Vilém Reinöhl, potomek rodiny Maierovy.

Spustit audio