Nepadnout k zemi jako šroub od stroje. Deník Ruth Maierové fascinuje senzualitou, touhou po naplnění i hloubkou

Knihu Deník Ruth Maierové (Edika, Albatrosmedia, 2021) s přihlédnutím k německému originálu z norštiny přeložila Kateřina Krištůfková|foto:Vilém Reinohl

„Jak je to dílo uspořádané, stává se i autentickou kronikou své doby, protože je rozprostřené na poměrně dlouhé časové období. Kromě deníkových záznamů kniha obsahuje i sadu dopisů, které Ruth posílala své sestře Ditě do Anglie. Mimo to je tam také spousta velmi osobních literárních a výtvarných pokusů ‒ kniha je doplněná množstvím obrázků, které pochází buď z deníků, nebo je Ruth malovala jako akvarely. Je tam hodně básní nebo i její vlastní prózy. Celkově to tedy vypovídá nejen o dané době, ale i o hloubce její osobnosti,“ popisuje Táňa Klementová z Židovského muzea v Praze. To ke knize připravuje také výstavu Přetnuté životy / Archy rodiny Maierovy, která by měla být k vidění od 8. března do 9. května v brněnské Vile Löw-Beer.

Dokument, že jsem tady byla

Ruth Maier jako mladá dívka, z rodinného alba|foto:Židovské muzeum v Praze

„Moc ráda bych se proslavila. Nechci jen padnout mrtvá k zemi jako šroub od stroje. Lidé mizí. Já chci žít. A něco po sobě zanechat, dokument, že jsem tady byla. Velké krásné dílo,“ zapisuje si Ruth do deníku prorocká slova ještě jako školačka 16. října roku 1934. Kreativita, touha tvořit a něco vykonat, ale také nespoutanost, vášeň, intenzivní potřeba blízkého člověka, to všechno čtenáře na stránkách jejího deníku i v listech jejích dopisů doslova přepadne.

Z textů vysvítá i zvídavá dychtivost po vědění, schopnost a ochota o věcech přemýšlet do hloubky, nebo i nesporný jazykový talent. O to tragičtěji při tom rezonuje vyústění jejího osudu. „Dlouho jsem uvažoval nad posledními slovy Ruth, o kterých víme, a jsou natolik mnohovýznamová, že interpretovat si je musíme každý sám: ‘Myslím, že to dopadlo tak, jak mělo. Proč bychom neměli trpět, když je tolik utrpení?‘“ uvedl Vilém Reinöhl, potomek rodiny Maierovy.