Nemějte strach jít do neznáma, říká malíř a spisovatel Jan Paul. Inspirací jsou mu mezní životní situace
„Ta kniha není sebeadorování. Chtěl jsem skrz ni lidi povzbudit, aby se nebáli jít do neznáma,“ říká malíř, hudebník a spisovatel Jan Paul o knížce O štěstí v umírání, v níž zformuloval své zkušenosti s odchodem maminky. O přijetí smrti jako součásti života, o pokoře i uměleckých tématech mluvil ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.
Inspirovala ho svou tvorbou a v jeho vlastní umělecké práci ho celý život podporovala. Když po osmdesátém roce života začala z tohoto světa odcházet, Jan Paul se rozhodl, že svou matku doprovodí. Z nemocnice ji přestěhoval domů a spolu se sourozenci, dětmi a někdejší manželkou o ni pět let pečoval. „Chtěl jsem jí tak vrátit to, co mi dala,“ konstatoval ve Vizitce.
Tato hraniční zkušenost jej hluboce zasáhla, prohloubila jeho víru v Boha a seslala také inspiraci k sepsání dvou knih. Na text na hranici dokumentu a prózy, pojmenovaný O štěstí v umírání a vydaný v roce 2011, navazuje aktuální povídková sbírka Mrkací panenka. „Zajímají mě osudy člověka ve zdánlivě malicherných, ale ve skutečnosti vypjatých životních situacích,“ řekl Jan Paul na adresu postav své novinky. Je mezi nimi i žena, která se po hledání štěstí v zahraničí vrátí domů, do domu se zahradou, kde na poslední cestu doprovází svého dědu. Paul tu pracuje s motivem ztišení a zklidnění se, které je podle něj v mezních životních momentech klíčové. „Jak v takových chvílích obstát? Každý člověk je obdařený emocionalitou, kterou je v tu chvíli třeba ovládnout. A pak, než udělá rozhodnutí, se musí znovu ptát,“ hledal ve Vizitce slova.
Otevřel jsem plechovku a začal malovat prsty
Jan Paul je muž několika talentů, kromě psaní se věnuje také hudbě – jeho píseň Prosím, pane měli posluchači Vizitky možnost slyšet přímo v pořadu – a na Akademii výtvarných umění vystudoval malbu.
Smrt maminky mu, jak ve Vizitce řekl, v polovině nultých let přinesla kromě smutku i před tím nepoznanou techniku práce s barvou. „Když matka umřela, neměl jsem přes léto chuť malovat. Na podzim jsem si řekl, že bych mohl zkusit vyjádřit, co jsem cítil. V ateliéru jsem byl zavřený dva dny a byly to strašné dva dny, vůbec mi to nešlo. Cítil jsem se sám, bezmocný a zoufalý. Šel jsem ven, vrátil se do aťasu, vzal jsem plátno, dal ho na dvě židle, otevřel jsem plechovku s barvami a začal malovat prsty. Od té doby to tak dělám,“ popsal, jak se dostal k unikátnímu způsobu malby, při kterém nanáší barvu na podklad bez použití štětce.
O poznáních, k nimž došel během péče o maminku, mluvil Jan Paul ve Vizitce detailně a otevřeně. Zmínil se také o svém pobytu v Číně, o chystané výstavě v Náchodě, kde by v květnu měl vystavit obraz, na němž s přestávkami pracoval deset let, anebo o uměleckých vzorech a o vztahu k sochařství.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
