„Někteří z těch, kdo mi seděli modelem, se urazili,“ říká sochařka Ludmila Seefried Matějková
V Berlíně žijící a pracující česká sochařka Ludmila Seefried Matejková představuje v Topičově klubu na Národní třídě v Praze na výstavě nazvané „Na pokraji“ své figurální plastiky a kresby.
Autorka se narodila v roce 1938 a v roce 1967 získala stipendium na Vysoké škole výtvarných umění v západním Berlíně. Jako sochařka se po celý život vyjadřuje v řadě materiálů – v polyesteru, sádře, pálené hlíně, dřevu i kameni.
Svou pražskou výstavu, která je výběrem z její tvorby od šedesátých let po současnost nazvala, „Na pokraji“. Myslela při tom i na svou nejasnou pozici mezi českým a německým uměním.
Po svém příjezdu do Berlína se prý dlouho cítila cizí, osamělá a naučila se dobře vycítit samotu i u jiných. Teď ji v její tvorbě inspirují například osamělí lidé, které potkává na ulicích.
Na výstavě se můžeme setkat i s autoportréty, jako svůj vlastní model se totiž Ludmila Seefried Matějková cítí svobodnější. „Se sebou můžu víc experimentovat než s jinými lidmi – někteří z těch, kdo mi seděli modelem, se totiž urazili,“ přiznává umělkyně.
Kurátorka výstavy Ilona Víchová označuje Ludmilu Seefried Matějkovou jako specifickou představitelka proudu nové figurace, který začal vznikat v 50. a 60. letech jako protipól odosobněné abstrakci. K realismu se sochařka podle svých slov obrátila proto, aby dělala umění srozumitelné pro běžného diváka.
Výstavu soch a kreseb Ludmily Seefried Matějkové z období od šedesátých let do současnosti, nazvanou „Na pokraji“ můžete navštívit v Topičově klubu Topičova salonu na Národní třídě 9 až do konce ledna 2014.
