Nejstarší festival „ženských filmů“ na světě se ve Francii „roztočil“ po osmatřicáté
Na pařížském předměstí, ve čtvrti Créteil, je k viděné více než stovka snímků, které natočily nebo produkovaly ženy. Tři soutěžní sekce toho nejlepšího za poslední rok doplní retrospektivy i speciální uvedení letos zaměřené na filmy z Jižní Koreje.
Programová ředitelka Norma Guevara: „My jsme tak trochu matky nebo spíš babičky ostatních ženských festivalů, které jsou jinde po světě a které vznikají za obtížných podmínek. Naše přehlídka už má dobré jméno a postavení na festivalovém poli ve Francii. Jsme tak třeba podporováni francouzským Ministerstvem za ženská práva, což nám zajišťuji jistou autonomii. Tři soutěžní sekce zahrnují letos osm snímků hraných, osm dokumentárních a 16 krátkometrážních filmů.“
„Chceme, aby uvedení u nás v Créteil ženy více posunulo ve své práci,“ pokračuje programová ředitelka, „aby jim to dodalo odvahy v tvorbě a ženské kinematografii. A nakonec pokud si odnesou nějakou z cen, tak jim to zcela jistě pomůže v jejich filmové kariéře.“ Mnoho tvůrkyň podle ní svou filmařskou kariéru začalo právě na festivalu v Créteil a dnes se sem často vracejí. Festival de Films des Femmes nabízí kromě soutěžních snímků i retrospektivy, letos zaměřené na režisérku Chantal Akerman a herečku Aurore Clément, i ty snímky ve speciálních sekcích.
Každý rok se na přehlídku přihlásí patnáct set až dva tisíce filmů, „z nich pak vybíráme ty, které chceme promítnout. A už tady vidíme, že existuje určitá podobnost v tématech, které ženy točí. Film třeba neputuje do soutěžní sekce, ale do přehlídek. Velký úspěch jsme tak před dvěma lety měly třeba s tématem ženy v domácnosti a uklízečky. Osoba, která se ve filmech často objevuje, ale spíš jako speciální složka s odlišným životem než ti, pro které často pracuje.“
Letos se ženy v Créteil zaměřily na hudbuI když, jak Norma Guevara vysvětluje, nejde o explicitní pohled ve smyslu hudebních filmů: „Uvědomily jsme si, že je věnováno málo pozornosti ženám skladatelkám ve filmu. Často ani nejsou uvedené v katalogu. Když mluvíme o režisérkách, ve Francii jich je z celkového počtu dvacet procent. Žen skladatelek je to pouhé jedno procento. To je docela mrzuté. Ale baví nás předkládat a upozorňovat právě na takové okrajové žánry a pozvat ty, kterým se ne vždy dává slovo.“
